30.09.2011 
blog 
30.09.2011 Petra Lecnarová 
Od miminka až do doby, než se naučí vaše dítě mluvit, k vám bude vysílat signály svých emocí nebo potíží, které se musíte naučit rozpoznat, jinak nebudete vědět, co vám vlastně chce říci. Malé miminko pohybuje ručičkama a nožičkama a pláče u toho. Je na vás, jestli poznáte, zda má hlad, žízeň, něco ho bolí, nebo chce jen pochovat. Některé signály poznáte lehce jeho gestikulací: Pokud si dává ručičky do pusinky, tak má hlad. Pokud si mne ručičkama svoje očička, tak se mu chce spinkat. Pokud ho vezmete něžně do náruče a miminko okamžitě utichne, je to jasné, že se cítilo samo a chtělo pochovat. Celý článek »
29.09.2011 Lenka Štveráčková, Bc. 
Kolem druhého roku věku dítě rádo vyhledává společnost dalších dětí. Hraje si s dětmi – většinou samozřejmě pod dozorem maminky. Hraje si s nimi na písku, při návštěvě u nich doma. Musí se teprve učit půjčovat hračky, stavět s druhým dítětem komín z kostek nebo dávat napít panence. Je dobré, když je někdo při těchto hrátkách podporuje, pomáhá mu a ukazuje mu, co je správné, a co není. Děti v tomto věku napodobují rodiče, co dělají. Celý článek »
29.09.2011 Jiří Chochola 
Své děti máme rádi. Ale láska je něco víc než jen dobrý pocit. Je to i určitá dovednost. Rodiče musí umět aktivovat v dostatečné míře něžnou i přísnou lásku, aby děti dostaly všechno, co potřebují ke zdárnému vývoji. Oba druhy lásky nosíte v sobě, i když možná potřebujete trochu pomoci, abyste je v sobě probudili.
Co je to něžná láska?
Něžná láska je schopnost chovat se uvolněně, srdečně a laskavě. Je to schopnost zastavit svou mysl, aby přestala těkat od jedné myšlenky ke druhé, schopnost spolehnout se na svůj cit, to znamená bránit se všem vnějším tlakům. Pak se dítěti můžete věnovat. Když se uvolníte a budete sami sebou, vaše schopnost milovat přirozeně vzroste. Celý článek »
28.09.2011 blog 
Ústavní výchova – Je vykonávána:
1. Ve zdravotnických zařízeních – pro děti od narození do 3 let:
2. Školských zařízeních – pro děti starší 3 let. Pokud jde o obtížně vychovatelnou mládež, pro tu jsou určena zvláštní výchovná zařízení a to stejná, ve kterých je vykonávána ochranná výchova.
3. Ústavy sociální péče určené pro výkon ústavní a ochranné péče mentálně postižených dětí.
4. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Celý článek »
28.09.2011 Jiří Chochola 
Jak dlouhé mají být příběhy? Pro začátek vyberte pro dvou a tříleté dítě krátké příběhy, asi tak pětiminutové, později už mohou být dlouhé až 20 minut. Právě předčítání je ten nejúčinnější “fitness program”, který můžeme dětské hlavě dopřát. Naslouchat příběhu není pro naše dítě vůbec lehká práce. Ano, čtete dobře “práce”. Jejich šedá kůra mozková totiž vynakládá ohromnou námahu.
Chlapeček nebo holčička nejprve potřebují cvičit, aby dokázali porozumět slovům příběhu. Zároveň se učí vytvářet souvislosti mezi jednotlivými větami. A pak ještě musíme počítat, že ze souvislostí se v téměř každé pohádce vynořují pro ně nová, neznámá slova. Předčítání dokáže ale ještě něco navíc a to souznění rodiče a potomka. Hlavně vytváří neopakovatelnou a nenahraditelnou atmosféru vzájemného propojení duší. Doživotní silné citové vazby v rodinách nevznikají samy od sebe, ale jsou vytvářeny právě v podobných intimních chvilkách. Celý článek »
27.09.2011 blog 
27.09.2011 Eva Čákiová 
nebo dejte své mamince, ona ví "jak na to"
Ráda bych se představila: V listopadu mi bude 65 let. Mám dvě vdané dcery: Lucka má Davídka, kterému bylo v červenci sedm a chodí do druhé třídy a školkovou Leničku, které byly v březnu tři roky. Mladší dcera Julie má syna Kryštofa Adama, kterému byl v březnu rok. Jak vidět, vzorek mých vnoučat je docela pestrý, s perspektivou, že se jejich počet i zvýší. Jsem sociolog (nyní již v důchodu) a zabývala jsem se výzkumem a statistikou zaměřenou na sociální oblast (rodina, zdraví, gender, veřejné mínění). Snad mé profesní zkušenosti budou pro Babiččino okénko výhodou. Těším se na vaše reakce, dotazy a bude-li třeba, pokusím se třeba i poradit. Vaše Babi Evi. Celý článek »
27.09.2011 Jiří Chochola 
Je až s podivem, že dnešní děti si už neumějí hrát venku. Nelezou na stromy, nepořádají šiškové bitvy, neskáčou gumu. Jak se to ale mají naučit, když k tomu nemají podmínky ani příležitost?
Ještě před dvaceti lety byl pohyb dětí venku samozřejmostí, v dnešní době je ale všechno jinak. Svou roli při tom hraje velké pracovní vytížení rodičů a jejich nedostatek času na dítě, ale také všudypřítomnost techniky. Ta nám sice v soukromé, pracovní i komunikační rovině usnadňuje život, jenže zároveň nás nechává velmi lenivět. Tento způsob života se samozřejmě přenáší i na děti, a to aniž by si to dospělí vždy dostatečně uvědomovali. A tak kolem sebe vidíme, jak již docela malé děti Celý článek »
26.09.2011 Jiří Chochola 
Máme miminka a batolata podporovat v samostatné zábavě, nebo je naopak vhodné se jim stále věnovat? Jsou vůbec schopná se sama zabavit? Je možné je to naučit?
Faktem je, že jsou děti, které si vystačí samotné už od nejútlejšího věku a jiné, které by vás, nebýt televize, tahaly za nohu ještě v pubertě. Proč se nezabaví? Některé proto, že je to zkrátka nikdo nenaučil. Batolata na to ale mají ještě nárok. Především kvůli nedostatečně rozvinuté pozornosti, kterou jen těžko koncentrují a udrží pouze velmi krátkou chvíli. Mnoho rodičů jim to navíc v dobré víře ještě komplikuje. Když chtějí batole na chvíli zabavit, snesou mu co možná nejrozmanitější hračky Celý článek »
