Ano. A budete překvapeni, někdy užasnete, co takové tříleté batole dokáže a zvládne. Povím vám zde moji zkušenost s naší dcerou, když jí byly tři roky. (Dnes je sama maminkou a já tedy babičkou jejího Kryštofa Adama).
Tehdy starší dcerka chodila do třetí třídy a my (parta nadšenců) jsme založili školní divadlo. Nikdy bych do té doby nevěřila, jaká to je dřina věnovat se dětem. Jednoduše si Vás vezmou celého, člověk je jak vyždímaný. Ale dlužno říci, že to je zároveň veliké štěstí, přijmou-li Vás za svého. A tak jsme se všichni dospěláci rozdávali beze zbytku a stejně bezostyšně jako děti jsme si i užívali. Nároky byly veliké. Ono se řekne leccos, ale potom ty důsledky! Děti neznají kompromis:”Hovoříš o toleranci?” “Ukaž, jak jsi tolerantní!” “Říkáš, že se nesmí lhát?” “Sám říkej pokaždé pravdu!” Prostě – děti nás začaly tvrdě vychovávat. A tak trošičku i my je. Oběma stranám to šlo docela k duhu. Scházeli jsme se jednou týdně. Velkou starost mi ale dělalo, Celý článek »



19.09.2011
Eva Čákiová 














