To jsem se na Vánoce rozhodla, že koupím živého kapra do vany, aby syn viděl kapříka živého, mohl si s ním pohrát, no a pak ho sníme. Když jsem byla malá, mamka to tak vždycky dělávala. My se sestrou jsme si kapříka pojmenovaly, hrály jsme si s ním, a když jsme byly venku, tak se kapřík zabil.
Syn byl kaprem nadšený. Také si ho pojmenoval a spoustu času trávil v koupelně, kde si s kaprem povídal. Když ale přišel soused zabít kapra, syn protestoval. A nejen syn. Na obranu kapra se postavil i můj pes. Byla jsem v menšině. „A co s ním budeme dělat?“, ptala jsem se syna. Celý článek »



11.12.2011
pegonela 











