Jak postupovat, aby si dítě polohu na bříšku oblíbilo a postupně ji zvládlo správným způsobem?

Každé dítě umí pouze to, co mělo možnost pravidelně trénovat !!! J

Pokud dítě budeme pravidelně, mnohokrát denně, zvedat přes zajíčka (dítě zvedáme zády k podložce jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem) nebo nabalením (v poloze na zádech zachytíme dítěte širokým úchopem kolem hrudníčku, poté je otáčíme na bok a současně zvedáme v tzv. „letu“) a nosit ve vyvýšeném nebo bočním klubíčku více méně zády k podložce, pak se nemůžeme divit, že do vlastních aktivit bude používat techniku podobnou pravidelné manipulaci s ním. Tato pravidelná manipulace ho stimuluje ke zvedání hlavičky z polohy na zádech,  jako kdyby se chtělo posadit. I přesto, že se budeme snažit s dítětem alespoň občas (1x,2x,3x ?? denně á 1,2,3,??? min.) trénovat polohu na bříšku, nebude ji mít rádo a nebude vědět, co se od něj očekává při kontaktu s podložkou, a to ani ve 3. měsících věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv.1.vzpřímení (dítě v poloze na bříšku by se mělo opírat o vnitřní stranu loktů a stydkou sponu), natož v 6. měsíci věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv. 2. vzpřímení (dítě by se mělo opírat o stehna a dlaně natažených paží, bříško je nad podložkou).

Pokud chceme pomoci dítěti vytvořit si kladný vztah nejenom k poloze na bříšku, ale také k postupnému správnému vzpřimování, pak doporučuji používat při celodenní manipulaci s dítětem techniky napovídající jeho přirozené možnosti očekávaného pohybového vývoje, aby si je mohlo postupně ukládat do paměťových stop. Hned od narození dítěte doporučuji malého kojence při každém zvedání z podložky z polohy na zádech nejdříve lákat ke zvednutí končetin nad tělíčko, poté ho otočit přes bok až na bříško, pod které podložíme dlaň jedné ruky. Druhá ruka mírně podsazuje zadeček a stehna pod bříško. Dítě držíme těsně (cca 5-10 cm) nad podložkou, aby ji mohlo pravidelně vnímat, sledovat a kontaktovat rukama i kolínky přitahovanými zemskou přitažlivostí. V této poloze pak přesuneme dítě na dosah k hračce, aby se ji mohlo zpočátku alespoň dotýkat (třeba i hřbetem zaťaté pěstičky) a později ji mohlo uchopit do rukou. Teprve poté dítě pomaličku (aby se neleklo a stíhalo se orientovat v prostoru) zvedneme do pozice koníčka či klokánka.

V poloze klokánka a koníčka dítě nosíme nejdříve krátkou chvíli (pár vteřin). Čas postupně prodlužujeme.  Dítě neustále stimulujeme ke sledování dějů či hračky na zemi, stole či v ručkách dítěte. Dítě učíme co nejdříve držet hračky v ručkách, aby bylo motivováno se na ně dívat a tím lehce předklonit hlavičku. Děti bez zrakové motivace směrem dolů nebo k hračce v ručkách se má tendenci rozhlížet po okolí, zaklánět hlavičku, zapažovat paže, prohýbat se v trupu a sedat si v náručí na podloženou pánev zády k rodiči.

Techniky manipulace s dítětem se musí podobat co nejvěrněji samostatnému aktivnímu pohybu dítěte, který se od něj postupně očekává. Díky výše doporučovaným naprosto pravidelným a zcela běžným technikám manipulace s dítětem během každého dne dítě nejdříve vnímá způsob pohybu, poté si na ně zvykne, následně v nich začne částečně a stále lépe spolupracovat a nakonec si je uloží do paměťových stop jako přirozené techniky, které začne postupně používat samostatně.

Jakmile již cca 4.měsíčnímu dítěti upadne hračka na zem, doporučuji pád komentovat a s ohledem na Vaši páteř zakleknout na jedno koleno nakročením jako rytíř a přiblížit dítě držené v pozici koníčka (jedna ruka pod bříškem, druhá pod zadečkem, stehna pod bříškem, hlava výše než pánev) k hračce, ať si ji samo zvedne. Pokud budeme dítěti od 2. měsíce věku pravidelně nabízet hrazdičku nad tělíčko a lehká jednoduchá chrastítka (spínací špendlík, kroužek, oválek) do rukou, pak je schopno již kolem 4. měsíce věku hračku nejenom udržet, ale i uchopit ze země.

Při každičkém pokládání dítěte na podložku v průběhu dne ho doporučuji pokládat stejným způsobem. V pozici koníčka přiblížíme dítě k podložce, aby ji mohlo kontaktovat dlaněmi a kolínky. V této pozici je možno dítěti nabídnout pomalé, jemné a rytmické pohupy nahoru a dolů nebo houpání vpřed a vzad za doprovodu písničky. Po chviličce se snížíme hřbetem ruky držící dítě pod bříškem na podložku. Dítě lákáme za slovního komentáře k otočení hlavičky a následně mu dopomáháme k pomalému obratu tělíčka na bok tím, že mu podložíme loket pod tělíčko a následně ho přetočíme na bok. Dítě v poloze na boku chvíli pozdržíme a nakonec ho dotočíme na záda.

Podrobný popis včetně fotografií je možno najít v publikaci „Jak se rodí vodníčci“ na str. 179 – 194.

Eva Kiedroňová (článek prosím vložit jménem Evy Kiedroňové, která je patronkou Baby clubu KENNY, ve kterém pracuji. Tento text se snažíme rozšířit mezi všechny rodiče, neboť právě toto bývá častým problémem. Děkuji.)

The post Proč některé děti nemají rády polohu na bříšku? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Co by dítě mělo umět

• znát své jméno, poznat svou značku, kterou mu ve školce přidělí
• při jídle vydržet u stolu
• najíst se lžící a napít ze skleničky nebo hrníčku
• obout a obléct se (u těch nejmenších paní učitelka či kamarádi pomohou, vše oblečení by děti měly mít podepsané)
• umýt si ruce mýdlem a utřít se do ručníku
• používat záchod – včas si říci (pleny do školky nepatří)
• uklízet své věci, hračky
• umět chodit po schodech.

A pokud se váš potomek nestačí něco naučit, anebo mu to prostě nepůjde tak, jak byste si představovali? Určitě se tím nijak nestresujte a netlačte na něj. Postupem doby se to určitě naučí, odkouká to ve školce od kamarádů či to prostě přijde samo. Důležité je, aby se dítě pokud možno do školky těšilo a nemělo jí hned od počátku spojenou s tím, že je nešika a že když se nenaučí obléknout punčocháče, tak ho tam nebudou chtít.

Co bude dítě do školky potřebovat?

• přezůvky (nejlépe papučky s pevnou patou, pantofle nejsou vhodné)
• náhradní spodní prádlo, ponožky a tričko
• pohodlné oblečení do třídy s kapsou na kapesník
• oblečení na pobyt venku (s ohledem na počasí, nezapomeňte na pokrývku hlavy)
• láhev na pití (stačí např. od Jupíka)
• mýdlo, kartáček a pastu na zuby
• toaletní papír
• papírové kapesníčky
• pyžamko

Pár rad od paní učitelky

•  neprodlužujte loučení, rychle odejděte
• nestůjte za plotem školní zahrady, kde by vás dítě mohlo vidět
• určitou dobu berte dítě po obědě (10 – 14 dní) než si zvykne na nový režim
• informujte učitelku, pokud má vaše dítě nějaké zdravotní omezení (např. alergie)
• pokud se vám vše hned nedaří, nezaujímejte ke škole negativní postoj, dejte svému dítěti i paní učitelce dostatek času adaptovat se
• před dítětem vždy mluvte o školce hezky

The post Jdeme poprvé do školky appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Vyberte vhodnou nemocnici

Pokud je ve vašem okolí více zařízení specializujících se na léčbu onemocnění vašeho dítěte, měli by jste dobře zvážit, kam dítě umístíte. Můžete se spolehnout na své vlastní zkušenosti, zkušenosti vašich přátel nebo na doporučení obvodního lékaře. Důležitým faktorem při výběru nemocnice by měla být ne jen odborná kvalifikace lékařů a kvalita vybavení, ale především v případě hospitalizace malého dítěte také přístup lékařů k pacientovi.

Dítě na pobyt v nemocnici připravte

Pokud máte alespoň trochu času před příjezdem do nemocnice, snažte se dítě na novou situaci připravit. Vysvětlete dítěti co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji, proč musí do nemocnice jít a jak to v nemocnici chodí. Nevymýšlejte si, nic neslibujte a nepřikrašlujte. Ukazujte mu obrázky zdravotnických zařízení v encyklopedii, starejte se spolu o nemocného medvídka a ošetřujte jej. Snažte se, aby dítě chápalo, že lékaři, sestry a nemocnice samotná nejsou nic hrozného.

Zbalte dítěti oblíbenou hračku a zajistěte aby nebylo v nemocici samo

Především malé děti ocení, když je budete při pobytu v nemocnici doprovázet, na což mají plné právo.  Pokud z nějakého důvodu nemůžete být dítěti neustále nablízku, snažte se jej alespoň co nejčastěji navštěvovat. O pomoc můžete požádat také babičku, dědečka nebo jiného příbuzného. Dítě si bude připadat jistější a bude také lépe snášet prostředí nemocnice. Nezapomeňte dítěti do nemocice sbalit oblíbenou hračku, na kterou je dítě zvyklé! Ať už to bude plyšový medvěd nebo oblíbená knížka. I  hračky totiž můžou při pobytu v nemocnici pozitivním spůsobem ovlivnit psychiku dítěte.

The post Hospitalizace malého dítěte appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Skáče míček

Hopy, hopy, skáče míček,

skáče míček – nezbedníček.

Hopy, hopy, skáču s ním,

snad ho někdy dohoním.

Děti si hází s overballem nebo malým míčkem, pak jej uchopí do náruče a skáčou s ním.

Tato pohybová říkanka je určena dětem od 18. měsíců.

Zdroj:

Pohyb s říkadly pro nejmenší, Pro děti od 6 týdnů do 5 let, Grada, 2010.

The post Pohybové hrátky s dětmi appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

13.-15. měsíc: Dítě je jisté v chůzi, postaví se bez opory, dovede postavit na sebe dvě kostky, navléká na tyč kroužky, vybalí například kuličku z papíru, pije z hrnku, ukazuje, co udělalo, umí napodobit zvuky zvířat, používá kolem 20 slov.

16.-18. měsíc: Dítě si dovede při hře dřepnout, dovede zvednout předmět ze země, vyleze na pohovku, umí běžet, dá na sebe tři kostky, obrací leporelo, když si s ním někdo čte, ukazuje na věci, mluví dětským žargonem, kterému často rozumí jen matka nebo pouze rodinní příslušníci, jí lžící, umí 20-70 slov, učí se na nočník a smrkat.

19.-21. měsíc: Dítě umí chodit po schodech za jednu ruku, běhá, hraje si s auty, dělá „tú –tú“, obrací stránky v knížce, navleče korálek, rozumí pokynům „jdi se podívat, zavři to”, umí říci věty o dvou nebo třech slovech.

22.-24. měsíc: Dítě umí chodit po schodech, umí skákat oběma nohama, dovede si stoupnout na špičky, vyleze na židli, hraje si mezi dětmi, chová panenku, uspává ji, dává na sebe kostky, korálky do skleničky, zhasne světlo, otevře skříňku…, začíná skloňovat a časovat, čmárá (některé už dovede nakreslit sluníčko), umí přibližně 300 slov.

25.-30. měsíc: Dítě střídá nohy do schodů, jezdí na tříkolce, umí navléknout korálek na šňůrku, umí dát kolečko a čtvereček do výřezu, pomáhá s oblékáním, nají se lžící, umí pojmenovat věci na obrázku, umí říkanky, kreslí, zná 300 až 500 slov

31.-36. měsíc: Dítě umí stát chvíli na jedné noze, přeskočí provázek, hraje si rádo na maminku a na tatínka, obléká panenku, s pomocí se vysvlekne, umyje si ruce, nají se bez pomoci, začíná rozepínat knoflíky, dokreslí kruh a umí doplnit text pohádky.

Toto jsou důležité mezníky vašeho batolátka.

Zdroj: Špaňhelová I.: Dítě – Vývoj a výchova od početí do tří let, Grada, Praha 2003

Foto: www.freepik.com

The post Psychomotorický vývoj dítěte v batolecím období appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Aby cesta do školky mohla proběhnout v rámci možností v co největší pohodě, mělo by jí předcházet pohodové probuzení. Tří až šestileté děti potřebují v noci spát 10 – 12 hod. Má-li tedy dítě vstát v sedm ráno, mělo by být večer v posteli nejpozději mezi osmou až devátou hodinou. Nedostatek spánku může být příčinou nevrlosti a podrážděnosti dítěte, které ke klidnému průběhu ranních rituálů rozhodně nijak nepřispívají.

Pokud to jde, vyplatí se ráno předcházet konfliktním situacím. Oblečení do školky nachystat v klidu už večer, ranní pohádku načasovat tak, aby nezpůsobila časový pres (nebo televizi raději vůbec nezapínat) a pracovní telefonáty vyřizovat až poté, co dítěti zamáváte od branky ve školce. Pravidelné opakování všedních činností vytváří u dětí pocit bezpečné jistoty. Čím méně budou ranní rituály narušovány, tím klidnější start do nového dne dítěti i sobě připravíme.

Zvláště u menších dětí pomáhá, zaměstnáme-li cestou do školky jejich pozornost něčím, co se školkou přímo nesouvisí. Můžeme zpívat oblíbenou písničku, dávat si hádanky, počítat červená auta nebo přeskakovat rozlomené dlažební kostky. S odváděním pozornosti ale obvykle neuspějeme u dětí starších nebo u dětí, které se o „utrpení“ ve školce chtějí bavit právě teď. Pak je na místě vyjádřit pochopení pro dětské slzičky a dítě citlivě podpořit, aniž bychom při tom sklouzli k litování, které by dítě mohlo později využít k manipulaci a hře na rodičovské city: „Maminko, když pro mě nepřijdeš po obědě, zase budu takhle hodně plakat….“. Oporou pro zvládnutí ranní cesty do školky může být i plyšáček nebo jiný talismánek, který dítě žmoulá v kapsičce, čímž přirozeně uvolňuje napětí.

Informace, které od nás dítě dostane, by se měly vždy držet v mantinelech reality. Střízlivější popis toho, co dítě ve školce čeká, prospěje více než hromada superlativů o úžasné instituci, nejhodnějších učitelkách, výborných kamarádech a nejlepších hračkách. Rodičovskou nejistotu maskovanou za chvalozpěvem na školku děti snadno prokouknou a efekt pak bývá zcela opačný. „Když se školky bojí máma, měl bych se bát i já“.

Autorka článku Mgr. Eva Kneblová je psycholožka, působí ve společnosti Mansio v.o.s., www.mansio.cz. Diskusi k článku a možnost dotazů k tématu naleznete na www.facebook.com/spoluajinak

Foto: www.freepik.com

The post Cesta do školky appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Důležité ale je si všímat, jak se dítě chová, zda to odpovídá jeho věku, jak dokáže porozumět mluvenému slovu.Všímejte si, zda vaše batolátko rozumí běžným slovním pokynům. Dávejte mu otázky typu: „Kde je pejsek? Pokud nám dítko rozumí, zpravidla se za daným přemětem, věcí otočí a hledá jej očima.

Vyzvěte dítě, aby udělalo známé hříčky jako je „paci, paci“, „jak je veliký“, „moty, moty“. Dítěti ukazujte od malička předměty, věci, které máte běžně doma. Pojmenovávejte je pravými jména. Již miminko noste v náruči, klidně na něj promlouvejte a ukazuje mu, vše co jej obklopuje.. Když děláte nějakou činnost např. vaříte, říkejte mu, co děláte a proč. Batolátka vybízejte, aby vám daný předmět ukázaly, jak dělají hodiny, budík, světlo. Označení ukázáním předchází označení slovem a je proto pro vývoj řeči důležité. Zprvu se daří ukazovat podle pojmenování reálně věci a osoby.

Obrázkové knížky jsou obrovským pomocníkem pro rozvoj řeči. Je to činnost obtížnější, protože obrázky nejsou tak reálné a vyžadují od dítěte větší soustředění. Ideální jsou dětské knížky, které mají jeden obrázek na stránce. Dítě pak hledá ten konkrétní obrázek při prohlížení celé knížky. Rodiče by měli zájem dítěte o knihy podporovat. I vy sami jděte příkladem a mějte rádi knihy. Vztah ke knihám si děti budují od malička.

Výhodu mají mladší sourozenci, kteří se snaží svému staršímu sourozenci vyrovnat, napodobují jej. Často opakují i ta slova, která do slovníku malých dětí bohužel nepatří. Používejte taková slova pro označení věcí, osob, zvířat, či dějů, která obsahují zvuky, slabiky, jež dítě běžně užívá při svém žvatlání. Napodobování slov je pro dítko zábavou.

Zdroj:

Sobotková D., Dittrichová J.: Vývoj a výchova děťátka do dvou let, Grada, Praha 2012

The post Vývoj řeči u batolat appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké to je, když rodiče dítěte nejsou stejné národnosti a neumí dokonce ani jazyk partnera? Jak se taková situace řeší? Jak mezi nimi může dítě vyrůstat tak, aby nemělo v hlavičce zmatek?

Pravda, příliš jednoduché to není. Může existovat několik typů párů a několik druhů řešení. Uvedla bych asi jeden z nejsložitějších případů pro dítě. Představme si, že jeden z rodičů je Čech a druhý cizinec, ani jeden neumí jazyk druhého partnera a spolu se dorozumívají jedním ze světových jazyků, což je v dnešní době převážně angličtina. Jak budou mluvit s dítětem? Asi nejjednodušší by bylo zapojit do anglického jazyka i Vaše dítě hned od narození a tak by nemusely vznikat žádné bariéry. Ale pozor! Nesmíme zapomínat na okolí, na prostředí, ve kterém žijete a také na příbuzenstvo, zvláště pak na starší generace, které anglický jazyk nemusejí ovládat vůbec. Jak by se dítě mohlo domluvit s babičkou, kdyby umělo jen anglicky? Nejčastějším a podle mě i nejlepším řešením těchto případů je, aby každý rodič mluvil na dítě svým rodným jazykem už od samého počátku a jsou-li v místnosti spolu, aby mluvili anglicky (jazyk, který jsem zvolila náhodně již na začátku). Dítě se bude už od malička učit tři řeči najednou a je dokázáno, že děti na něž mluví rodiče více jazyky už od narození mají v pozdějším věku sklon ke studiu cizích řečí a pamatují si cizí slova daleko rychleji než dítě, na něž se mluví jazykem pouze jedním. Je tu, ale i menší riziko! Děti, na něž se po narození mluví více řečmi, začínají mluvit později než děti jiné. Je tedy nezbytné s touto situací počítat a nezaleknout se toho, když Vaše dítě začne plyně mluvit o pár měsíců později, než dítě sousedů. Dítě si totiž potřebuje v hlavičce srovnat veškeré informace a probrat si pojmy, které zná a odlišit je než je začne používat. Trpělivost však přinese ovoce.

The post Bilingvní prostředí! aneb rodič ,,cizinec” appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Zdroj: www.Predskolaci.cz

The post Velikonoční omalovánky pro děti appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Důležité je dětem naslouchat, povzbuzovat v jejich vyjadřování, hodně na ně mluvit, zpívat písničky, opakovat říkanky, nechat dítě doplňovat říkadla, tím, že vy řeknete první část a on jí dokončí, prohlížet obrázkové knížky, vše jim ukazovat, pojmenovávat věci, říkat, co lidé na obrázku dělají a proč.

My jako rodiče jsme pro naše děti vzorem. Často opakují slova, různá slovní spojení, která používají dospělí. Pokud to řekně dítě a ještě se k tomu tak tváří, je to opravdu úsměvné.

The post Řeč batolat appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.