Bilingvní prostředí! aneb rodič ,,cizinec”

Žijete s cizincem? Dorozumíváte se spolu anglicky? Jak chcete mluvit s Vašimi dětmi? Co je rozhodující?

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké to je, když rodiče dítěte nejsou stejné národnosti a neumí dokonce ani jazyk partnera? Jak se taková situace řeší? Jak mezi nimi může dítě vyrůstat tak, aby nemělo v hlavičce zmatek?

Pravda, příliš jednoduché to není. Může existovat několik typů párů a několik druhů řešení. Uvedla bych asi jeden z nejsložitějších případů pro dítě. Představme si, že jeden z rodičů je Čech a druhý cizinec, ani jeden neumí jazyk druhého partnera a spolu se dorozumívají jedním ze světových jazyků, což je v dnešní době převážně angličtina. Jak budou mluvit s dítětem? Asi nejjednodušší by bylo zapojit do anglického jazyka i Vaše dítě hned od narození a tak by nemusely vznikat žádné bariéry. Ale pozor! Nesmíme zapomínat na okolí, na prostředí, ve kterém žijete a také na příbuzenstvo, zvláště pak na starší generace, které anglický jazyk nemusejí ovládat vůbec. Jak by se dítě mohlo domluvit s babičkou, kdyby umělo jen anglicky? Nejčastějším a podle mě i nejlepším řešením těchto případů je, aby každý rodič mluvil na dítě svým rodným jazykem už od samého počátku a jsou-li v místnosti spolu, aby mluvili anglicky (jazyk, který jsem zvolila náhodně již na začátku). Dítě se bude už od malička učit tři řeči najednou a je dokázáno, že děti na něž mluví rodiče více jazyky už od narození mají v pozdějším věku sklon ke studiu cizích řečí a pamatují si cizí slova daleko rychleji než dítě, na něž se mluví jazykem pouze jedním. Je tu, ale i menší riziko! Děti, na něž se po narození mluví více řečmi, začínají mluvit později než děti jiné. Je tedy nezbytné s touto situací počítat a nezaleknout se toho, když Vaše dítě začne plyně mluvit o pár měsíců později, než dítě sousedů. Dítě si totiž potřebuje v hlavičce srovnat veškeré informace a probrat si pojmy, které zná a odlišit je než je začne používat. Trpělivost však přinese ovoce.