První impuls napsat o našich dětech vzešel od Gábinky. Když dočetla knihu Jako stromy bez kořenů, zeptala se mě: „Mami, proč o nás nenapíšeš knížku?“
Tu otázku jsem nečekala a musím se přiznat, že mě opravdu zaskočila. „Nevadilo by ti, kdybych psala o tobě a ostatních dětech? Vždyť víš, že to nebylo vždycky snadné.“
Zamyslela se na chvíli a potom mi odpověděla: „Přece jsi nám říkala, že to není naše vina, že jsme se dostali do takové situace. Tys nikdy nežila v děcáku. Ty nevíš, jaké to je. A když se
o tom nebude mluvit, tak to nebude vědět nikdo.“ Celý článek »



01.06.2012
Lenka Štveráčková, Bc. 














