Toto jsou mé zápisky z prvních dní po příchodu z porodnice:

Milý Lukášku!

Co se děje? Proč pláčeš? A proč já nedokážu přijít na to, proč pláčeš? Kdo by si byl pomyslel, že být rodičem je tak obtížné?

…Jaký je to rozdíl mezi tím, být něčí dcerou, a tím, být rovněž něčí, tvou, matkou. Nemůžu se vyronat s tím, jak jsi bezbranný a zcela okázán na mě. Vše se teprve učím.V nemocnici vypadalo mateřství dobrodružřně a napínavě. Ale tady, doma, jsem na romantiku nějak příliš unavená. Jsou dny, kdy je uměním rozeznat, kdo pláče víc, zda ty, nebo já. Milý Lukášku, myslíš, že to zvládneme?   Celý článek »

Je tomu už dost let, co můj malý syn přinesl ze školky semínko. „Dal mi ho Denis. Prý je to pěkná kytka. Mami, můžu si ji zasadit u dědy na zahrádky?“ Zeptal se syn a ukázal semínko. „Zeptáme se dědy.” Bylo jaro a děda, aby uspokojil synovy pěstitelské touhy, souhlasil. Syn zasadil semínko a denně ho zaléval. Jezdili jsme na zahrádku na kole,  syn byl nadšený, když se objevil klíček, lísteček a následně malá rostlinka. A rostlince se hodně dařilo. Přerostla ostatní kytky na záhonku a šplhala se výš a výš. Celý článek »

Kamarádčina dcerka Kateřinka odmala komolila slova. Ačkoli doma se sprostě nemluví, vždy z toho vyšla nějaká skorosprosťárna, např.:
pomeranč – pomrdanč,
mandarinka – mrdalinka,
Mikuláš – Mikunduláš,
spořitelna – stopořitelna.

A korunu tomu dala, když začala chodit do školky, zkrátila si slova paní učitelka, a na dotaz, kdo jí pomohl s oblékáním, Katuška prohlásila: pičutelka. Naštěstí je p.učitelka shovívavá a pochopila.  Celý článek »