Odjakživa jsem ráda soutěžila. Ve všem. Celý život ráda luštím křížovky, sbírám čárové kódy do spotřebitelských soutěží, vystřihuji co se dá. Ale paní štěstěna mi moc nepřeje. Vyhrávám jen v soutěžích, kde jsou garantované výhry, a ani u nich mi často výhra nepřijde. A tak celý život sním o velké výhře… Zatím nepřichází.

Jednou, bylo to už téměř před čtrnácti lety,  jsem zase vyluštila všechny křížovky z časopisu a opět, snad už jen ze zvyku, jsem tajenky odeslala. Proč to nezkusit? Byly zde i soutěže o věci, které bych já přímo nevyužila, ale vždy se přeci najde někdo, kdo v případě výhry danou věc využije a já ho budu moci obdarovat. A radost z toho, že někoho potěším, bude možná ještě větší. Celý článek »

Pryč jsou doby, kdy jsme se ve škole těšili na hodiny tělesné výchovy jako na spásu před vysedáváním v lavici a vtloukáním informací do hlaviček. Myslela jsem si, že nejsem ještě tak stará, ale už asi jsem. Dnes jsem totiž vyslechla zajímavý rozhovor. Babička vedla svou vnučku ze školy. Dívce bylo asi dvanáct let a povídala si s babičkou o škole.

„Babí, celá naše třída má nejraději informatiku.“, švitořila holčička.

„A co tam děláte?“, zajímala se babička. Celý článek »

I dítě vnímá smrt. Když byl syn malý, chodívali jsme kolem hřbitova. Jednou syn hlasitě vykřikl: „Mami, já už vím, co to je. Tady bydlí mrtví!!!“

Zajímavá je výuka v první třídě na jedné základní škole, kde chodí můj synovec. V době památky zesnulých si měli děti do sešitu prvouky nakreslit svíčku a pod ni napsat jména svých blízkých, kteří jim zemřeli. Ale synovci naštěstí nikdo blízký nezemřel. A tak se Celý článek »

Krásný příklad dětské bezprostřednosti uvádím prostřednictvím následující příhody. Syn měl asi tři roky a my se vypravili do ZOO. Prohlíželi jsme si zvířátka, obdivovali jednotlivé druhy a kochali jsme se přírodou kolem nás. Syn byl nadšen. I když jsem chvilku nevěděla, jestli víc zvířaty, nebo obří zmrzlinou, kterou jsem mu koupila a houpačkami, které v ZOO byly na každém kroku. Celý článek »

Je to už pár let, co můj syn Lukáš slavil páté narozeniny. Pozval si na „velkou oslavu“ asi osm kamarádů ze školky, rozkrojili jsme dort, děti zbaštily připravené sladkosti a zmrzlinu a nějakou dobu si hrály. Pak si syn vymyslel, že si budou pouštět pohádky, tehdy ještě na videu.

S vidinou, že bude chvilku klid a ustane neustálé dětské štěbetání, jsme vybírali pohádku, kterou si pustí jako první. Každé z dětí chtělo nějakou jinou, tak jsme nakonec dali vybrat oslavenci. Lukáš vyžadoval Kocoura v botách, Celý článek »

Kamarádka potřebovala narychlo pohlídat svou třináctiměsíční dcerku, a tak jsem se nabídla, že to zvládnu. Janička byla neskutečně hodná, jen jsem se divila, že nechce celý den nic jíst. Odmítala i jinak oblíbené smetanové  krémy. Asi se jí stýská po mámě, řekla jsem si.

Po obědě, z kterého snědla jen pár soust, si chvilku zdřímla a pak jsme šli na procházku. Chodili jsme i s mým psem několik hodin po městě a já se těšila, jak malé vytráví a večer se pořádně navečeří. No a po večeři si měla kamarádka pro Janičku přijít. Celý článek »