Nezávislák nebo strašpytel?

Všechny maminky tohle střídání nálad u svého batolete známe. V jednu chvíli se dožaduje nezávislosti křikem: “Já sám! Jdi pryč!” Necháte ho tedy ať se s danou činností popere sám a jakmile odejdeme z místnosti naše batole se mění v miminko, plačící, že maminka odešla. Doma znám tyto situace velice dobře a jsou běžnou rutinou. Úplná citová houpačka. Na jedné straně výbuchy vzteku, vzdoru, statečnosti a nezávislosti jsou střídány z minuty na minutu přáním zůstat miminkem, závislým na dospělácích. Pro nás to znamená těžký úkol, udržovat nálady našeho dítěte v rovnováze a nesmíme při tom sami spadnout do jednoho či druhého extrému (dávat dítěti příliš velkou volnost, nebo ho naopak obklopit příliš úzkostnou péčí).

Vaše batole se něčeho bojí a vy máte pocit, že ho musíte učit statečnosti a ukázat mu, že není čeho se bát? Má strach ze tmy, vody nebo dědova psa? Nechte ho, ať se bojí, nesnažte se být radikální rodič a s jeho strachem razantně a nadobro zatočit. Nenechávejte spát dítě potmě, když se bojí. Nechoďte s ním na koupaliště i když v dobré víře, že z něj uděláte vodomila a nesnažte se ho zkamarádit se psem, který hrozivě řve, jakmile zbystří kolemjdoucího a dítě zachvacuje panická hrůza. Na všechny pokusy udělat z předmětu vyvolávajícího u dítěte strach či úzkost, bude dítě reagovat ještě větší panikou a odporem. Není ještě připravené a zralé postavit se všemu tomu čelem. Tím, že nechceme mít doma strašpytla a snažíme se něco lámat přes koleno, docílíme jen toho, že v dítěti se cosi zlomí a tma, voda či zvíře zůstane do konce jeho života nepřekonatelnou věcí a získá k ní nesnesitelný odpor. Ani sedět či chodit ho nemůžeme naučit dřív, než samo bude k tomu připravené a jeho mozek a svaly vše zvládnou. Vše má svůj čas a pokud se budeme snažit ho zkrátit, způsobíme tím veliké problémy. Buďme trpělivý, jednou příjde čas na všechno.