Kreslení po zdi

Jak jsem psala o mojí sestřičce, když byla malinká. Mám ještě jednu pěknou historku. Z menšího bytu jsme se museli přestěhovat do většího bytu. Hlavně proto, že jsme neměli každá svůj pokojíček. michalka si chtěla hrát s panenkama a pouštět písničky a já se bohužel musela učit do školy. Musela se to nějakým způsobem vymyslet a tak se stěhovalo. Všechno se naskládalo jak mělo rozdělily se pokojíky a všichni jsme byli štˇastni v novém bytě. Maminka, jednoho dne Michalce, říkala, že nesmí malovat u sebe v pokojíčku po zdi. Michalka jí to hrdě odkývala. dali jsme tomu čas a nic se nedělo tak jsme si oddychli, že z malování už vyrostla. totiž na starém bytě mi nad postelí namalovala sluníčko a mráčky co ji naučil dědeček. Jednoho dne jsme šli s mamkou do obchodu a sestřičku hlídal tatínek. Michalka byla prý strašně moc hodná. To po týdnu jsem zjistila jak moc hodná byla. Převlékala jsem postele u sebe v pokojíku na zdí jsem měla krásně vyryté kolečko. Nejdřív jsem nevěděla co to je. 5íkala sjem si, že bych já snad něčím zavadila? Tak jsem to ukázala mamce. ta nevěděla a bylo nám podezřelé, že u nás nebyla Míša. došli jsme za ní do pokojíku a zeptali se jí jestli náhadou neví o tom kolečku u mě v pokojíku. První se vymlouvala kroucením hlavičky a potom mamince po dlouhém kroucení řekla: ” Ty si, ale říkala, že nesmím čmarát u sebe v pokojíčku pastelkami. U Lúcy si to neřekla…” A ještě když to slyšíte tím jejím hláskem, když se teprve učí mluvit nešlo se na mojí sestřičko zlobit….