Příběhy ze života Archives - NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina


Boj o alimenty I.

Plánujete rozchod s otcem či matkou svých dětí? Připravte se na krušné časy. Alimenty většinou dosahují směšných částek nebo taky nechodí vůbec. Uživit sama sebe je dřina. Uživit sebe a děti po rozvodu je peklo. A zvládnout to bez alimentů je skoro nemožné. Samoživitelek je u nás na 580.000 a žen, které nedostávají na svoje děti výživné je neuvěřitelných 40%. Jenže to je spoustě lidem naprosto jedno a s rozvodem či rozchodem klidně zapomenou, že vůbec kdy dítě přivedli na svět. No a co, že mají soudem stanovenou výši výživného. Když se jim nechce platit, prostě neplatí.

Celý článek »

Nechoďte s neposedným batoletem do kavárny

Máte malé batole, neviděla jste se dlouho s kamarádkou a chcete ji někam pozvat?  Z vlastní zkušenosti, která se mi s mým ročním mrňousem stala, radím, aby jste nechodili do klasické restaurace s vaším neposedným batoletem. Obzvlášť, pokud je místnost malá a nemá dětský koutek! Celý článek »

Dětské úrazy

Tento krátký příběh je o tom, jak může být dítě nešikovné. A o dětských úrazech obecně.
To bylo tehdy, když můj syn jel poprvé se skauty na tábor. Na stanový tábor. Kluci jsou šikovní, vozí si sebou také sociální zařízení, které si na louce smontují. Vaří se v polní kuchyni, spí se ve stanech s podsadou. Něco pro kluky! Ale ten první tábor skončil synovým úrazem. Můj „šikula“ se poslední den tábora, když se vše balilo zpět na cestu, totiž napíchl na prkno s hřebíky. Stoupl na něj, hřebík mu prošel Celý článek »

Dvojčata

Mám kamarádku na Hané. Občas k ní přijedu na několikadenní návštěvu, občas navštíví ona mou rodinu. Eva, jak se kamarádka jmenuje, má sedmiletá dvojčátka, holčičky Leničku a Janičku. Když se mi zdá, že mám hodně zlobivého syna, navštívím ji, a hned se mi zdají problémy se zlobením mého jedenáctiletého syna titěrné. Ony totiž Janča s Lenčou dokáží pořádně pozlobit. Jsou dvě, tak dají hlavičky dohromady a ono to pak podle toho vypadá.
Celý článek »

Hurá, máme zub!

Před časem se u mě zastavila kamarádka Ivona. Uvařila jsem kávu a asi hodinku jsme si povídaly. Vyprávěla mi o svém trápení. Dlouho chodila k zubaři s uraženým zubem. Korunka, kterou jí zubař udělal, jí ale po krátké době vypadla. Ten den se byla objednat opět k zubaři, aby jí korunku znovu přilepil. Kamarádka odešla, já uklidila a nachystala jsem oběd pro syna, který se právě vracel ze školy. Když jsme byli po obědě, volala opět kamarádka, která u nás byla dopoledne na návštěvě. Asi u nás nechala onu korunku, co se jí odlepila. Měla ji vloženou v peněžence a nejspíš jí vypadla. Celý článek »

Zkuste látkové pleny

Moje kamarádka je v tomto mnohem odvážnější než já. O látkových plenkách se dozvěděla na předporodním kurzu a další informace si lehce dohledala na internetu, i s různými komentáři a recenzemi od ostatních uživatelek. Zatím ovšem není mnoho maminek, které je užívají, preferují a navíc je chválí a jsou s nimi na výsost spokojené. Co si budeme vykládat, stále je to s papírovýma pamperskama  pohodlnější a rychlejší. A do neustálého praní látkových plen se maminkám nechce. Celý článek »

Děti nejsou na dálkové ovládání

Znáte to! Potřebujete se např. rychle vypravit ven (můžete si doplnit jakoukoli jinou podobnou situaci). Opravdu spěcháte, ale vaše dítě je zrovna zaměstnáno nějakou velmi důležitou činností, kterou rozhodně nechce ukončit.  Zatímco vy se oblékáte a chystáte tak na to svoje zlatíčko zavoláte: „Oblíkej se! Za chvilku vyrážíme!“ a pokračujete ve své činnosti. Je totiž ještě nutné rychle uklidit povalující se oblečení nebo umýt nádobí a podobné věci. Během toho voláte: „Tak co, už se oblíkáš? Už jdeme!“ Ještě rychle něco doděláte a jdete pro jistotu zkontrolovat, zda je splněno to, co jste očekávali, možná by bylo lépe říct to, v co jste doufali. Nevím, jak je to u vás, ale mně se ještě nestalo, abych přišla a holky vzorně připravené vyrazit. Co tedy obvykle následuje. Jdete za tím svým zlatíčkem a zjistíte, že si v klidu pokračuje ve své činnosti a vás si téměř nevšímá. Celý článek »

Pečeme

Pečeme

… aneb antistres v praxi

Poprvé jsem úplně sama začala péct vánoční cukroví až poté, co se mi narodily děti. Idylická představa mrňavých prstíčků hňácajícácích těsto za zvuků vánočních koled. Nevím, kde jsem na tuhle blbost přišla.

Letos měly být první na řadě perníčky. Kluci je v nejrůznějších podobách dostávali na mikulášských a adventních akcích a pravidelně se o ně servali. Těsto jsem tedy šudlila z dvojitého množství surovin než bylo uvedeno v receptu. Nevím, zda jsem něco špatně vynásobila nebo zda jsem ve stresu nedostatečně citlivě hnětla. Bylo za deset minut dvanáct, Davídek spal a já slíbila Robčovi, že pro něj do školky přijdeme „po o“. Pak nebuďte ve stresu… Prostě, těsto sice vonělo a chutnalo, ale absolutně odmítalo splynout v jednolitou konzistentní hmotu, z níž by bylo možno vyválet placku. Za minutu dvanáct se mi podařilo splácnout jakous takous hroudu, vzbudit Davídka („Padá sníh! Do školky pojedem na sáňkách!“) a po půlcentimetrovém poprašku dodřít sáně až ke školce. Celý článek »

Máme období malování. Ale ne na papír.

Nastalo nám období, kdy si naše Johanka oblíbila cokoliv, co po sobě zanechává barevnou stopu – tužky, pastelky, propisky, fixy,…cokoliv se najde a čím je možno čmárat. Nejprve jsem byla nadšená, že konečně začíná projevovat trochu kreativity (dřív po mně vyžadovala, abych malovala já a ona se chtěla jen dívat). Zjistila jsem ale, že ji zase tak nepřitahuje malovat si hezky u stolu na papír (ačkoliv jsem ji zásobila stohy papírů různých velikostí, nakoupila bloky a vybrané omalovánky, například od Josefa Lady, navíc doprovázené říkankami). V nestřežených chvílích popadne některý z oněch „zkrášlujících nástrojů“ a zanechá památku, Celý článek »

Obličejová poloha plodu při porodu aneb jak to bylo u nás

V srpnu 2010 se nám narodila dcerka Johanka, která na svět přišla v abnormální poloze hlavičkou dolů, obličejem nahoru. Neměla jsem o tom, a musím říct naštěstí, ani tušení, protože paní doktorka, která mi před porodem prováděla vnitřní vyšetření hmatem za účelem zjištění postavení fontanel, nedala znát, že by něco bylo jinak. A možná v tu dobu bylo všechno ještě v pořádku. Když se pak maličká narodila, bylo chvíli v sále úplné ticho, dokonce trvalo, než nám řekli, zda se narodil chlapeček nebo holčička. Měla jsem dojem, že sám lékař byl překvapený, že bylo miminko otočené. Celý článek »