Vytvořte si vlastní 
06.03.2017 
Máte malé batole, neviděla jste se dlouho s kamarádkou a chcete ji někam pozvat? Z vlastní zkušenosti, která se mi s mým ročním mrňousem stala, radím, aby jste nechodili do klasické restaurace s vaším neposedným batoletem. Obzvlášť, pokud je místnost malá a nemá dětský koutek!
Po dlouhé době jsem měla sraz s dávnou přítelkyní, která má o pár měsíců mladšího Filípka. V den našeho srazu, ve sjednaném čase stojím před plánovanou kavárnou s letní terasou a čekám s mým Pepíčkem v kočárku už 10 min na Lenku. Ten, když se nejede, a tak nemá co pozorovat, začne si v kočárku stoupat a lepit se na mě. ” Sedni si” poručím mu. Ne, nemá to cenu, ač se ho snažím posazovat, div nepřevrhne kočárek. Spustí v hůronský řev, až mi zaléhají uši.
Zazvoní mi mobil. ” Lenka” bliká na displeji.
“Ahojky, nezlob se, my se asi 15 min. zdržíme.”
V telefonu slyší řev.
” Ježiši” řekne sladce.
” My se zatím posadíme na terasu, já už tady s ním nevydržím čekat, jo?” řeknu Lence
” Jo, klidně, my tam příjdem”
U mého mlíka se konečně uklidní. Je přisátý jako klíště u prsu a já si mezitím objednávám rybízový džus a v klidu si ho začnu pít. Za chvíli se objeví Lenka s Filípkem.
“Ahoj, konečně vás vidím taky naživo” přivítám je.
Po pár uvítacích frází už má můj malej rošták po mém mléku hodně energie a hned začne lumpačit. Nejdřív řádí na vedlejší volné židli, pak chce koukat na kytičky, které zdobí terasu kavárny a když ho to omrzí, chce se vydat na tůru po kavárně. Chvíli ho nechám a chodím za ním, ale když vidím, jak číšník kmitá sem a tam, a málem se mu plete pod nohy, tak mu jeho procházky zruším. Ne, vzteká se. Posadím ho zpátky na židli a snažím se ho nějak zabavit, dám mu aspoň nápojovej lístek ve fólii. Zabralo to. Přesunu ho opatně do kočárku, aby ze židle nespadl.
Číšník právě letí s platem kafe k dalšímu hostu. Jednou rukou se snaží zasunout vysunutou židli, na které můj malej neposeda seděl a přitom zakopne o kočárek kamarádky. Holt, malý prostor terasy, kam se sotva kočárek vešel, nepřinesl číšníkovi štěstí. Celé plato mu spadlo a káva se rozlila na zem. Na chvíli zmizel a objevil se až za 10 minut. Možná si dal někde v úkrytu panáka. Nedivím se mu, taky bych si ho dala.
Lenka otírá zamazané kolečko. K louži se už řítí pár malých dětí. Je to pro ně něco zajímavého. Maminky je odvádí pryč. ” Asi půjdem, co” řekne Lenka. ” Hm, určitě” Moc jsme si popovídat nestihli. Škoda, že nebyl Pepíček tak klidnej jako její Filípek. Ten tady v kavárně krásně hačal v kočárku a rozhlížel se spokojeně kolem sebe. Kde jsou ty časy, kdy takhle můj malej drobeček taky tak koukal hezky na svět, dokud nezačal chodit!
Je mi trapně a číšnikovi dávám o 20 Kč větší spropitné. Přeci jenom si beru jeho nehodu na sebe. Kdybych já tu židli zasunula, tak by chudák nezakopl, přemítám si v duchu. Jenže uhlídat malého neposedu a ještě sledovat věci okolo sebe je docela náročné. Větší spropitné mi číšník nevzal, zachoval se opravdu profesionálně. Odcházíme domů. Do této kavárny už asi hodně dlouho nepůjdu.
Rubrika: 
