V srpnu 2010 se nám narodila dcerka Johanka, která na svět přišla v abnormální poloze hlavičkou dolů, obličejem nahoru. Neměla jsem o tom, a musím říct naštěstí, ani tušení, protože paní doktorka, která mi před porodem prováděla vnitřní vyšetření hmatem za účelem zjištění postavení fontanel, nedala znát, že by něco bylo jinak. A možná v tu dobu bylo všechno ještě v pořádku. Když se pak maličká narodila, bylo chvíli v sále úplné ticho, dokonce trvalo, než nám řekli, zda se narodil chlapeček nebo holčička. Měla jsem dojem, že sám lékař byl překvapený, že bylo miminko otočené.
Za to, že jsem předem o dcerčině poloze nevěděla, jsem ráda, asi bych nebyla zrovna klidná. V odborných knihách i na odborných internetových stránkách se lze dočíst mnohé, mimo jiné také to, že podobně se narodí 10 dětí ze 100 a že jen v některých případech lze takovéto děti odrodit normálně.
Také jsem se dozvěděla, že děti narozené tak jako naše Johanka, mají poporodní traumata, což můžu potvrdit, protože naše děťátko bylo dlouho velmi nespokojené a uplakané, zkrátka žádný med. Když mi druhou noc v porodnici celou proplakala a já ji nedokázala utišit, ještě dnes se mi derou slzy do očí, když o tom píšu, protože jsem se cítila jako špatná máma, která se neumí o ten svůj uzlíček postarat. Musela přiběhnout sestra a malou mi vzít, protože se její pláč ozýval po celém patře a rušil ostatní maminky a miminka. Když nám, maminkám, jednou vezly naše “vánočky” z nějakého vyšetření zpátky na pokoje, jedno z dětí hodně křičelo a já tušila, že to bude zase Johanka, jako obvykle. Sestra na mě jen mrkla a jakoby mi četla myšlenky, řekla: “Nebojte, to není vaše”. Byla jsem ráda, že aspoň jednou nekřičí to moje děťátko, ale taky jsem pochopila, že Johanka mezi personálem platí za jedno z “nejzlobivějších” dětí.
Co se samotného porodu týče, první kontrakce mi začaly v 1 hodinu v noci, naskočily hned s intervalem po 5 ti minutách. Nebyla to žádná hrůza, trošku jako bych měla dostat menstruaci. Ráno v 6 hodin jsem probudila svého muže a požádala ho, aby mě odvezl do porodnice. V porodnici mě ale nepřijali a řekli, že mám přijít odpoledne nebo na druhý den (byla jsem otevřená na 1 cm a kontrakce byly příliš slabé). V 9 hodin doma ale začalo peklo, které trvalo až do 17 hodin, kdy už jsem ležela na porodní posteli a kdy začala poslední fáze – tlačení. Na tuto fázi vzpomínám ráda, ačkoliv jsem pak byla komplet roztrhaná, protože trvala pouhých 6 minut.
Johanka se narodila 11 dní před plánovaným termínem, byla poměrně malá (3,15 kg a 49 cm), což mě zřejmě zachránilo před císařským řezem, jak mi sdělila jedna ze sester. Porodní poloha, jakou moje dcerka zaujímala, mi způsobila hodně nepříjemnou 2. porodní fázi, její tělíčko prostě postupovalo a rotovalo jinak než jak jsou cesty uzpůsobeny, téměř celou dobu jsem měla kontrakce každou minutu až dvě a jejich intenzita byla nesnesitelná. Četla jsem, že typická bývá bolest v kříži, tohle jsem zažila jinak, mě bolelo břicho.
Pro rozsáhlost poranění během vytlačování, jsem si 14 dní nemohla sednout, ale dala jsem na radu jiných – koupila si nafukovací plavací kruh a sedávala na něm. To mě aspoň trošku osvobodilo.
Další miminko se nám narodí v květnu 2013, budu doufat, že tentokrát si “užiji” porod normální a moje děťátko tak bude ušetřeno ošklivého zážitku.
Pingback: Obličejová poloha plodu při porodu aneb jak to bylo u nás | Dětské oblečení - oblečení pro malé i ty větší