Základní pojmy náhradní rodinné péče

Nemůžete mít vlastního potomka, toužíte darovat domov dítěti, které se ne vlastní vinou dostalo do kojeneckého ústavu, dětského domova? Hledáte informace o této problematice. Na stránkách www.adopce.comse dozvíte řadu velice cenných informací. Zde je několik základních pojmů k vysvětlení.

Náhradní výchovná péče (dále jen NVP) – dělíme na dvě formy – ústavní a rodinnou. V ČR termínem NVP rozumíme všechny formy náhrady rodiny u dětí bez vlastního funkčního rodinného zázemí, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, ústavy sociální péče, osvojitelské rodiny, pěstounské rodiny, zařízení pro výkon pěstounské péče a poručenství.

Náhradní rodinná péče (dále jen NRP) – forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno “náhradními” rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména osvojení (adopce), pěstounská péče a poručenství.

Osvojení (adopce) – je státem garantovaný a zákonem ošetřený druh náhradní rodinné péče, při které přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli rodiče.

Pěstounská péče – je formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali.

Poručenství – účelem tohoto institutu je ochrana nezletilého dítěte pro jeho specifické postavení, kdy nemá plnou způsobilost k právním úkonům s ohledem na svůj věk. Soud (příslušný je okresní soud v místě, kde má dítě bydliště) ustanoví dítěti poručníka v případě, kdy rodiče nezletilého dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a proto nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti).

Poručník tedy nezletilé dítě zastupuje, spravuje jeho majetek místo rodičů a v některých případech nezletilé dítě i vychovává. Poručník tak vykonává všechna práva a povinnosti, která jinak náleží rodičům. Mezi poručníkem a dítětem však ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem (jako je tomu např. u osvojení). Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost a je pod pravidelným dohledem soudu. Tomu je také povinen podávat zprávy o osobě poručence, zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem. Poručenství zaniká ze zákona, jakmile poručenec dosáhne zletilosti. Není tu třeba zvláštního rozhodnutí soudu.

Hostitelská péče – nebo taky se užívá název zástupná péče jako samostatný termín naše legislativa a naše zákony neznají. Pojem je nejasný i proto, že není upraveno, jaké podmínky by měla fyzická osoba/hostitel splňovat. Většina orgánů sociálně právní ochrany dětí vyžaduje shodné prověření jako u osvojení či pěstounské péče. Děti jsou do rodiny pouštěny ředitelem dětského domova na základě souhlasu rodičů dítěte či jiných zákonných zástupců. Souhlas s pobytem dítěte v hostitelské rodině může vydat i obecní úřadu či obec s rozšířenou působností dle příslušného trvalého pobytu dítěte. Mezi dítětem a „hostiteli“ nevzniká žádný právní vztah.

Zdroj: www.adopce.com

Foto: Silvie Valoušková, www.silvievalouskova.cz