Perličky našich dětí

V našem parku je také obora pro kozy kamerunské, srnky a daňky. Chodím tam se synem od útlého dětství. A právě když byl syn hodně malinký, viděl, jak malé kůzle pije od velké kozy mléko. Jenže si tehdy myslel, že rohy má jen kozel. A tak se díval na malé kůzlátko hodně pohoršeně. Pak se otočil na mě a ptal se vážně: „Mamí, proč ten kozel čůrá tomu malému kozlíčkovi do pusy?“

Ještě horší bylo, když jsme šli právě v tomto věku s naším psem ven. Náš Ben, jako většina psů, neukočíruje své pudy a čas od času má tendenci skákat lidem po noze. Je hned napomenut, ale zkouší to. A právě na procházce jsme potkali hárající fenku a Ben běžel za ní. Syn se chvilku díval na Benovo počínání, a pak se začal smát a ukazovat na našeho psa: „Mamí, Ben si spletl toho psa s nohou!“