NašeBatole.cz – pro maminky, děti a rodina

Vyprávění mé maminky:

Nedávno jsem byla na návštěvě u dcery. Doma jsem zastihla jen vnučku. „Sedni si, babi, mamka přijde za chvilku a brácha je na kroužku.“ Informovala mě osmiletá vnučka Lucinka.

„Chceš kávu?“ Zeptala se. Je šikovná, ale pořád to je ještě malá holka, uvědomovala jsem si, když jsem jí podávala novou panenku. „Děkuju, babi, já mám taky spoustu nových hraček. Dlouho jsi tu nebyla.“ A už přinášela pestrobarevnou mašinku. „Chceš vyrobit želé?“ Něco strčila do přihrádky uvnitř mašinky, zapnula nějaký knoflík, Celý článek »

Jednou v létě přiběhl můj tehdy pětiletý synovec Petřík, oči navrch hlavy, a volá: „Teto, teto, víš, kdo dnes umřel?“ Samozřejmě, že jsem nevěděla.

„Vrabec umřel!“ Tak chudák pan Vrabec, soused mé sestry. Pomyslela jsem si. Vždyť to byl poměrně mladý člověk. „Chudák paní Vrabcová.“ Řekla jsem nahlas. Synovec přikyvoval.

Večer šel děda na pivo do místní hospůdky. Po návratu nám vyprávěl: „Tak si tam sednu a pořád jako bych toho chudáka Vrabce slyšel. Mluvím tak s chlapama v hospodě a mimo řeč utrousím, Celý článek »

Byla zima a my jsme se chystali na zimní dovolenou. Sestra mi svěřila také svou dceru Lucinku, které tehdy nebyly ještě ani tři roky. Na horách byla spousta sněhu a my jsme si krásně užívali dny volna. Lucinka sebou všude tahala svého oblíbeného plyšového medvěda Míšu. Nosila ho v růžovém batůžku vždy sebou na zádech. Sestra jí dala spoustu oblečení i několikatery botičky, aby, když se promáčí, měla botičky i na výměnu. Přibalila jí sebou také zcela nové krásné bílé kozačky s růžovým kožíškem, které byly tak drahé a krásné, že jsem je ihned pojmenovala podle známého filmu „Hromnice“. Lucinka své Hromnice ale nenosila ráda. Celý článek »