Vedeme dítě k čistotě

Už v druhé polovině prvého roku začíná maminka pozorovat, že dítě nelze již udržovat v takové čistotě, jako když žilo převážně v postýlce. Jakmile začne lézt anebo běhat, přichází do styku s rozmanitou nečistotou, před níž není ochráněno okolí, v němž žije, ani žádná domácnost. Nečistota je zdroj nákazy. Zvláště v prachu žije mnoho mikrobů, které mohou být příčinou různých infekčních onemocnění. Proto musíme vystupňovat péči o čistotu a vést k čistotě i dítě. Dítě se nerodí s pudem k čistotě. Smysl pro čistotu se musí u něho teprve vypěstovat, neboť mu, jak se zdá, působí velikou radost, může – li se pořádně zamazat a ušpinit. Proto se rodiče setkávají s potížemi, chtějí – li naučit dítě čistotě. Jak to udělat? Dítě se učí více příkladem než poučováním. Napodobí, co vidí kolem sebe. Učí se stálým opakováním, až péče o čistotu přejde do krve a stane se návykem. O něco později zachovává čistotu nejen z návyku, ale i uvědoměle.