Desatero pro správný vývoj řeči – 2. část

Pokračování našeho desatera je tu.

Pravidlo šesté: Trpělivost

Jako každá jiná činnost, tak i řeč potřebuje cvik. Dítě nejdřív poslouchá, co říkají jiní, pak to začne zkoušet samo. Jeho pokusy jsou zezačátku nedokonalé. Pokud dítěti mluvení neznechutíme, tím, že ho pořád opravujeme nebo na něj vyvíjíme jakýkoli nátlak tak to bude s radostí zkoušet znovu a znovu a jeho řeč se tak zdokonaluje. Dalším úskalím pak bývá období, kdy už si je dítě poměrně jisté a jeho řeč začíná být velmi rychlá až překotná. Netrpělivost posluchače ho k tomu často vyzývá. Buďme tedy svým dětem vždy trpělivými posluchači.

Pravidlo sedmé: Výběr podnětů (aneb jaké hračky vybírat)

Je nutné si uvědomit, že hračky a činnosti silně ovlivňují vývoj našeho dítěte. Pro dítě je televize nebo počítač hračka stejně jako stavebnice, panenka nebo pastelky. Zvolíme-li hračky převážně jednoúčelové, mechanické, které už jsou v podstatě hotové a jakákoli manipulace rozebráním směřuje spíše k jejich zničení než k další zábavě, směrujeme naše dítě k tomu, že si odvykne s předměty manipulovat a zkoušet, co se s tím dá podniknout. Převaha takovýchto hraček brzdí rozvoj představivosti, která je nesmírně důležitá nejen pro vývoj řeči.

Daleko cennější hračky jsou ty, které umožňují nejrůznější manipulaci a jejich použití se s věkem může měnit. Různé stavebnice rozvíjí prostorovou představivost a také zdokonalují jemnou motoriku.  Kostky, odstřižky látek, různé přírodniny udělají větší službu než drahé hračky. Dokáží dítě na dlouhou dobu zabavit, podporují jeho fantazii a obratnost a dávají mu představu o vlastnostech materiálu. Dětem starším dva roky už můžete také dopřát radost ze společného vaření nebo je zapojit do společného úklidu.

Pravidlo osmé a deváté: Rozvoj smyslového vnímání a tělesné obratnosti

Proč jsou tato dvě pravidla pohromadě? Odpověď je jednoduchá. Jsou to schopnosti tak těsně provázané, že je od sebe prostě oddělit nejde. Když má dítě možnost hrát si aktivně, pracovat nebo něco vyrábět, namáhá se nejen hlava, ale i tělo. Snažme se tedy, aby u našich dětí převažovala aktivní zábava nad tou pasivní zprostředkovanou např. televizí. Obecně platí, že každá činnosti, která dítě zatěžuje nerovnoměrně (pouze jeden smysl televize – zrak, radio – sluch), je nežádoucí, není-li vyvážena jiným aktivitami.

Je třeba si zapamatovat, že představivost, myšlení a řeč správně rozvinout  pouze na základě konkrétních zkušeností s reálným světem.

Pravidlo desáté: Neverbální sdělení

Mnoho informací, které dostáváme od ostatních, je sdělováno mimoslovně (výrazem tváře, gesty, chováním). Toto mimoslovní sdělení je důležité právě u malých dětí, které se v prívnách fázích vývoje orientuje právě pomocí naší melodie hlasu a výrazu tváře. Proto není na škodu ze začátku i trošku přehrávat. Musíme si uvědomit, že malé dítě není schopné poznat ironii ani slovní žert, proto by se nikdy nemělo stát, že slova říkají něco jiného než gesta nebo výraz tváře. Řekneme-li dítěti po té, co provedlo něco špatného: “miláčku, ty mi jdeš tak na nervy” a ještě to doplníme pohlazením, pak dítě nemůže vědět, zda to co udělalo bylo dobře či špatně. Nebo jiná situace: “Jen to zkus a uvidíš” je pro dítě těžké se rozhodnout jestli to má opravdu zkusit nebo se jedná o zákaz.

Výchova řeči tedy musí obsáhnout nejen péči o slovní zásobu, výslovnost, ale i příležitost naučit se rozumět mimoslovním sdělením a používat je. Kdo řeč těla neumí číst, nevyzná se v lidech a má pak potíže při navazování kontaktů.

Na závěr
Vývoj řeči je dlouhodobý proces, při kterém musíme respektovat nejen věk dítětě, ale i stupeň dosažených schopností. Ke správnému vývoji řeči je potřeba dítěti dopřát přiměřené množství podnětů a využívat jeho zájmů a zálib. Nezapomínejme na to, že je potřeba, aby dítě bylo při hře aktivní a rozvíjelo tak všechny své smysly a pohybovou obratnost a že naše slovní sdělení musí být v souladu s mimoslovním.