Jak postupovat, aby si dítě polohu na bříšku oblíbilo a postupně ji zvládlo správným způsobem?

Každé dítě umí pouze to, co mělo možnost pravidelně trénovat !!! J

Pokud dítě budeme pravidelně, mnohokrát denně, zvedat přes zajíčka (dítě zvedáme zády k podložce jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem) nebo nabalením (v poloze na zádech zachytíme dítěte širokým úchopem kolem hrudníčku, poté je otáčíme na bok a současně zvedáme v tzv. „letu“) a nosit ve vyvýšeném nebo bočním klubíčku více méně zády k podložce, pak se nemůžeme divit, že do vlastních aktivit bude používat techniku podobnou pravidelné manipulaci s ním. Tato pravidelná manipulace ho stimuluje ke zvedání hlavičky z polohy na zádech,  jako kdyby se chtělo posadit. I přesto, že se budeme snažit s dítětem alespoň občas (1x,2x,3x ?? denně á 1,2,3,??? min.) trénovat polohu na bříšku, nebude ji mít rádo a nebude vědět, co se od něj očekává při kontaktu s podložkou, a to ani ve 3. měsících věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv.1.vzpřímení (dítě v poloze na bříšku by se mělo opírat o vnitřní stranu loktů a stydkou sponu), natož v 6. měsíci věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv. 2. vzpřímení (dítě by se mělo opírat o stehna a dlaně natažených paží, bříško je nad podložkou).

Pokud chceme pomoci dítěti vytvořit si kladný vztah nejenom k poloze na bříšku, ale také k postupnému správnému vzpřimování, pak doporučuji používat při celodenní manipulaci s dítětem techniky napovídající jeho přirozené možnosti očekávaného pohybového vývoje, aby si je mohlo postupně ukládat do paměťových stop. Hned od narození dítěte doporučuji malého kojence při každém zvedání z podložky z polohy na zádech nejdříve lákat ke zvednutí končetin nad tělíčko, poté ho otočit přes bok až na bříško, pod které podložíme dlaň jedné ruky. Druhá ruka mírně podsazuje zadeček a stehna pod bříško. Dítě držíme těsně (cca 5-10 cm) nad podložkou, aby ji mohlo pravidelně vnímat, sledovat a kontaktovat rukama i kolínky přitahovanými zemskou přitažlivostí. V této poloze pak přesuneme dítě na dosah k hračce, aby se ji mohlo zpočátku alespoň dotýkat (třeba i hřbetem zaťaté pěstičky) a později ji mohlo uchopit do rukou. Teprve poté dítě pomaličku (aby se neleklo a stíhalo se orientovat v prostoru) zvedneme do pozice koníčka či klokánka.

V poloze klokánka a koníčka dítě nosíme nejdříve krátkou chvíli (pár vteřin). Čas postupně prodlužujeme.  Dítě neustále stimulujeme ke sledování dějů či hračky na zemi, stole či v ručkách dítěte. Dítě učíme co nejdříve držet hračky v ručkách, aby bylo motivováno se na ně dívat a tím lehce předklonit hlavičku. Děti bez zrakové motivace směrem dolů nebo k hračce v ručkách se má tendenci rozhlížet po okolí, zaklánět hlavičku, zapažovat paže, prohýbat se v trupu a sedat si v náručí na podloženou pánev zády k rodiči.

Techniky manipulace s dítětem se musí podobat co nejvěrněji samostatnému aktivnímu pohybu dítěte, který se od něj postupně očekává. Díky výše doporučovaným naprosto pravidelným a zcela běžným technikám manipulace s dítětem během každého dne dítě nejdříve vnímá způsob pohybu, poté si na ně zvykne, následně v nich začne částečně a stále lépe spolupracovat a nakonec si je uloží do paměťových stop jako přirozené techniky, které začne postupně používat samostatně.

Jakmile již cca 4.měsíčnímu dítěti upadne hračka na zem, doporučuji pád komentovat a s ohledem na Vaši páteř zakleknout na jedno koleno nakročením jako rytíř a přiblížit dítě držené v pozici koníčka (jedna ruka pod bříškem, druhá pod zadečkem, stehna pod bříškem, hlava výše než pánev) k hračce, ať si ji samo zvedne. Pokud budeme dítěti od 2. měsíce věku pravidelně nabízet hrazdičku nad tělíčko a lehká jednoduchá chrastítka (spínací špendlík, kroužek, oválek) do rukou, pak je schopno již kolem 4. měsíce věku hračku nejenom udržet, ale i uchopit ze země.

Při každičkém pokládání dítěte na podložku v průběhu dne ho doporučuji pokládat stejným způsobem. V pozici koníčka přiblížíme dítě k podložce, aby ji mohlo kontaktovat dlaněmi a kolínky. V této pozici je možno dítěti nabídnout pomalé, jemné a rytmické pohupy nahoru a dolů nebo houpání vpřed a vzad za doprovodu písničky. Po chviličce se snížíme hřbetem ruky držící dítě pod bříškem na podložku. Dítě lákáme za slovního komentáře k otočení hlavičky a následně mu dopomáháme k pomalému obratu tělíčka na bok tím, že mu podložíme loket pod tělíčko a následně ho přetočíme na bok. Dítě v poloze na boku chvíli pozdržíme a nakonec ho dotočíme na záda.

Podrobný popis včetně fotografií je možno najít v publikaci „Jak se rodí vodníčci“ na str. 179 – 194.

Eva Kiedroňová (článek prosím vložit jménem Evy Kiedroňové, která je patronkou Baby clubu KENNY, ve kterém pracuji. Tento text se snažíme rozšířit mezi všechny rodiče, neboť právě toto bývá častým problémem. Děkuji.)

The post Proč některé děti nemají rády polohu na bříšku? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Toto platí o spoustě věcí a pochopitelně i o správném načasování JAK NAUČIT DÍTĚ NA NOČNÍK.

Radka Brejchová říká: “Taky jste slyšeli od svých babiček, že praní plen bylo tak úmorné, že s vysazováním na nočník začali velmi brzy a v roce byl Honzíček již bez plen?

Je to tou dnešní dobou. Jít koupit jednorázové pleny je přeci tak jednoduché. Rodiče v podstatě nic nenutí, mnohdy nechávají rozhodnutí na dětech – počkám, až si sám řekne. ALE, čekáte, až si Vaše dítko SAMO řekne, že chce vykoupat?”

Kurz jak naučit dítě na nočník, je určen dětem již od 7 měsíců. Rodiče se na něm dozví jakým způsobem začít, kdy, jak udržet zájem až do úspěšného cíle – bez plenky. I když dítě v 7 měsících nemusí být ještě připraveno, maminka má veškeré potřebné informace a ví, jak a kdy postupovat, než aby se dítě dvou letech začalo učit dovednost, kterou již mohlo umět.

Termíny kurzů naleznete na www.neznanaruc.cz

The post Jak naučit dítě na nočník appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Důležité ale je si všímat, jak se dítě chová, zda to odpovídá jeho věku, jak dokáže porozumět mluvenému slovu.Všímejte si, zda vaše batolátko rozumí běžným slovním pokynům. Dávejte mu otázky typu: „Kde je pejsek? Pokud nám dítko rozumí, zpravidla se za daným přemětem, věcí otočí a hledá jej očima.

Vyzvěte dítě, aby udělalo známé hříčky jako je „paci, paci“, „jak je veliký“, „moty, moty“. Dítěti ukazujte od malička předměty, věci, které máte běžně doma. Pojmenovávejte je pravými jména. Již miminko noste v náruči, klidně na něj promlouvejte a ukazuje mu, vše co jej obklopuje.. Když děláte nějakou činnost např. vaříte, říkejte mu, co děláte a proč. Batolátka vybízejte, aby vám daný předmět ukázaly, jak dělají hodiny, budík, světlo. Označení ukázáním předchází označení slovem a je proto pro vývoj řeči důležité. Zprvu se daří ukazovat podle pojmenování reálně věci a osoby.

Obrázkové knížky jsou obrovským pomocníkem pro rozvoj řeči. Je to činnost obtížnější, protože obrázky nejsou tak reálné a vyžadují od dítěte větší soustředění. Ideální jsou dětské knížky, které mají jeden obrázek na stránce. Dítě pak hledá ten konkrétní obrázek při prohlížení celé knížky. Rodiče by měli zájem dítěte o knihy podporovat. I vy sami jděte příkladem a mějte rádi knihy. Vztah ke knihám si děti budují od malička.

Výhodu mají mladší sourozenci, kteří se snaží svému staršímu sourozenci vyrovnat, napodobují jej. Často opakují i ta slova, která do slovníku malých dětí bohužel nepatří. Používejte taková slova pro označení věcí, osob, zvířat, či dějů, která obsahují zvuky, slabiky, jež dítě běžně užívá při svém žvatlání. Napodobování slov je pro dítko zábavou.

Zdroj:

Sobotková D., Dittrichová J.: Vývoj a výchova děťátka do dvou let, Grada, Praha 2012

The post Vývoj řeči u batolat appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké to je, když rodiče dítěte nejsou stejné národnosti a neumí dokonce ani jazyk partnera? Jak se taková situace řeší? Jak mezi nimi může dítě vyrůstat tak, aby nemělo v hlavičce zmatek?

Pravda, příliš jednoduché to není. Může existovat několik typů párů a několik druhů řešení. Uvedla bych asi jeden z nejsložitějších případů pro dítě. Představme si, že jeden z rodičů je Čech a druhý cizinec, ani jeden neumí jazyk druhého partnera a spolu se dorozumívají jedním ze světových jazyků, což je v dnešní době převážně angličtina. Jak budou mluvit s dítětem? Asi nejjednodušší by bylo zapojit do anglického jazyka i Vaše dítě hned od narození a tak by nemusely vznikat žádné bariéry. Ale pozor! Nesmíme zapomínat na okolí, na prostředí, ve kterém žijete a také na příbuzenstvo, zvláště pak na starší generace, které anglický jazyk nemusejí ovládat vůbec. Jak by se dítě mohlo domluvit s babičkou, kdyby umělo jen anglicky? Nejčastějším a podle mě i nejlepším řešením těchto případů je, aby každý rodič mluvil na dítě svým rodným jazykem už od samého počátku a jsou-li v místnosti spolu, aby mluvili anglicky (jazyk, který jsem zvolila náhodně již na začátku). Dítě se bude už od malička učit tři řeči najednou a je dokázáno, že děti na něž mluví rodiče více jazyky už od narození mají v pozdějším věku sklon ke studiu cizích řečí a pamatují si cizí slova daleko rychleji než dítě, na něž se mluví jazykem pouze jedním. Je tu, ale i menší riziko! Děti, na něž se po narození mluví více řečmi, začínají mluvit později než děti jiné. Je tedy nezbytné s touto situací počítat a nezaleknout se toho, když Vaše dítě začne plyně mluvit o pár měsíců později, než dítě sousedů. Dítě si totiž potřebuje v hlavičce srovnat veškeré informace a probrat si pojmy, které zná a odlišit je než je začne používat. Trpělivost však přinese ovoce.

The post Bilingvní prostředí! aneb rodič ,,cizinec” appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Důležité je dětem naslouchat, povzbuzovat v jejich vyjadřování, hodně na ně mluvit, zpívat písničky, opakovat říkanky, nechat dítě doplňovat říkadla, tím, že vy řeknete první část a on jí dokončí, prohlížet obrázkové knížky, vše jim ukazovat, pojmenovávat věci, říkat, co lidé na obrázku dělají a proč.

My jako rodiče jsme pro naše děti vzorem. Často opakují slova, různá slovní spojení, která používají dospělí. Pokud to řekně dítě a ještě se k tomu tak tváří, je to opravdu úsměvné.

The post Řeč batolat appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Obezita v dětském věku předurčuje k obezitě v dospělosti a nese s sebou riziko kardiovaskulárních i jiných komplikací zdravotního stavu. Nejčastější příčinou vzniku obezity u dětí je především změna příjmu potravy, životního stylu a energetického výdeje. Děti mají nedostatek tělesného pohybu, více tráví čas u počítače, televize, ve škole. Často děti konzumují mnoho jídla mimo domov, formou hotových jídel z důvodu časové zaneprázdněnosti rodičů. Reklamy také nezdravě ovlivňují výběr jídla pro děti a mají za následek nezdravý způsob stolování a špatné stravovácí návyky. Děti též konzumují velké množství sladkých nápojů a sušenek a došlo i k nárůstu velikosti porcí. Často jedí z důvodu osamocenosti, smutné či depresivní nálady.

Mezi rizikové faktory obezity patří především nesprávná výživa, nedostatek pohybové aktivity, genetické faktory, psychologické faktory, vliv rodiny a jejich stravování, socioekonomické vlivy – děti pocházející z rodin s nízkým příjem a také prenatální faktory.

Faktory prostředí

Během posledních desetiletí se změnily druhy a ceny konzumovaných potravin. Reklama se zaměřuje na levné, na kalorie bohaté potraviny, s jednoduchými sacharidy, s nízkým obsahem vlákniny. Styl rychlého občerstvení má také svůj podíl na vznik obezity. Mnoho dětí zvyšuje svůj energetický příjem ještě konzumací sladkých nápojů. Dítě, které pije tyto sladké nápoje, tak nekonzumuje menší množství jídla. Za zmínku určitě stojí i nedostatek tělesné aktivity.

Prenatální faktory

Řada výzkumů se také zaměřuje na rozpoznávání prenatálních faktorů v souvislosti se vznikem obezity. Stav výživy je velice důležitý pro vlastní růst a vývoj. Ukazuje se, že predispozice k obezitě může být již v období prenatálním. Stav výživy nastávající maminky, metabolismus glukózy u matky, kouření matky, porodní hmotnost dítěte, způsob kojenecké stravy, patří mezi ovlivňující faktory obezity. Matkám s diabetem se rodí novorozenci s větší porodní hmotností kolem 4kg a více. Jsou ohroženi metabolickým syndromem v dospělosti a vyšším výskytem obezity. Matky, hladovějící ve 3.trimestru gravidity zvyšují riziko vzniku obezity u svých potomků. Vyšší hmotnostní přírůstky jsou u kojenců s umělou výživou, která je energeticky bohatší, proto se poukazuje na výhody kojených dětí.

Genetické faktory

Významný podíl na vzniku obezity u dětí je přítomnost nadváhy či obezity u rodičů. Většina genetických obezit je podmíněna i faktory prostředí. Obezita v dětství i v dospívání zvyšuje riziko přetrvání obezity i v dospělosti. Čím vyšší stupeň obezity v dětství, tím vyšší je riziko obezity v dospělosti.

Jiné faktory

Další faktory zvyšující riziko vzniku obezity jsou neúměrná délka spánku, přetápění v zimních měsících, používání klimatizace a výskyt některých druhů adenovirů.

Zdroj: I. A. Hainerová, Dětská obezita, Maxdorf, Praha 2009

The post Rizikové faktory obezity u dětí appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Dvouleté batole už snadno dokáže slovy manipulovat. Jakmile zjistí, že vy sama často říkáte, že vás bolí hlava, bude to tvrdit taky. Každou diplomatickou lež bude vaše zlatíčko ve věku asi od 2-5 let používat, aniž by snad o ní přemýšlelo. Bude ji brát jako fakt, že se to tak přece říká.  Tříletý potomek už dokáže vyjadřovat svoje myšlenky a vy byste mu to měla usnadnit. Nesnažte se ale zjednodušovat slovník. Může si možná trochu vymýšlet, batolecí žvatlání by se ale mělo v jeho slovníku objevovat už jen sporadicky. Pokud se tak stane, opravte ho a vysvětlete mu, že tak mluví jen miminka a že on už je přece veliký, takže bude mluvit jako maminka a tatínek.

Na své batole mluvte ve stručných a jasných větách tak, jak si přejete, aby se samo vyjadřovalo. Jeho slovní zásoba se bude postupně rozvíjet, stejně jako obsahové sdělení a struktura vět. Pokud mu nedáte prostor a budete na něj i nadále šišlat, koledujete si o logopedický problém, přesto, že žvatlání je zpočátku velice roztomilé. Také příjde čas a dítě se začne na všechno ptát. Vy buďte připravená a mějte nachystanou pravdivou odpověď (lež má krátké nohy). I když budete brečet únavou, na každou otázku odpovídejte. Pokud se kolem 3 roku věku začne trochu zadrhávat, nebojte. Jeho mozek nestíhá vyjadřovat vše tak rychle jak by dítě chtělo. Správnému mluvení se věnujte odmalička tak důsledně, abyste v pozdějším věku nemusela napravovat chyby.

The post Nešišlejte na batole appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Děti jsou prostě rozdílné a jejich psychomotorický vývoj může být velmi odlišný a rozdíl může být i několikaměsíční. Navíc mnoho jich určité dovednosti ovládá, ale protože jim nejsou příjemné, prostě je nedělají. Soutěžení opravdu není na místě. Na druhou stranu vývoj má určité stupně a miminko by mělo postupně ke všem dospět. Pokud se tak nestane, někde bude problém. Dětský lékař i neurolog vám řekne, abyste dítě nechali se vyvíjet jeho vlastním tempem a rozhodně se nepokoušeli mu v tomto snažení nějak pomáhat. Dítě dělá samo jen to, na co je jeho organismus, kostra, svaly a mozek zralé. Předbíháním vývoje jen ublížíte. Kostra kojence je měkká, z velké části tvořená chrupavkami  a například při předčasném posazování či postavení se páteř i žebra nepřirozeně vyklenou, takže dítěti se v této poloze může velmi špatně dýchat. Hrudní koš se předčasným posazováním může i zdeformovat, což v pozdějším věku povede k opakovaným zánětům průdušek.

Ale jsou i děti, které jsou jen velmi lenošné a takové je třeba malinko motivovat k pohybu. To ale každá máma pozná a vycítí. Já jsem v tomto směru opravdu nechala syna růst jak dříví v lese a nijak jsem mu v ničem nepomáhala. Až když jsem viděla, že se třeba naučil lézt, tak jsem ho jen podporovala a k lezení motivovala. Ale to už sám uměl. Chodit mi začal až ve 2 letech a to jsem byla velice ráda a co. Dneska chodí, běhá, vše je v pořádku. A díky 4 minutám po narození bez kyslíku jsem vděčná, že vůbec chodí. Všechny ty machrující maminky by se měli za sebe stydět. Vůbec nechápou, že řeší úplné zbytečnosti a hlouposti. Já obdivuji ty matky, které se starají o dítě postižené ať už mentálně nebo fyzicky či vážně nemocné. Většinou se starají sami, jelikož partner od nich odejde, hlavně kvůli postiženému dítěti, které ony prostě do ústavů dát nechtějí. V televizi se na takové dokumenty velice ráda dívám a uvědomuji si jaké štěstí mám ve zdravém dítěti a je úplně fuk jestli mi nosil pleny ještě ve 2.5 letech nebo ne.

The post Vývoj dítěte podle tabulek appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

“Už sedí!” jásá ambiciozní tatínek, který potomka posadil na koberec na zadeček, roztáhl mu nohy, čímž ho vyvážil a pak pustil. Mrně tak skutečně vydrželo asi 2 vteřiny, pak přepadlo a jeho hlava s žuchnutím bouchla o podlahu. Pochopitelně se rozeřvalo. Půlroční dítě totiž bez naší pomoci ještě nezvládá udržet rovnováhu. Potřebuje ještě jeden, ale spíše dva měsíce, aby se se zemskou přitažlivostí a rovnováhou jaksepatří vyrovnalo. Řeší to tím způsobem, že se nakloní dopředu, opře rukama o zem a¨je to. Nutně podotknout, že vám právě definitivně skončila pohodička. Jakmile mimino zjistí, že by mohlo ovládat i spodní část těla, začne vysílat velmi jasné signály že chce sedět, sedět, sedět! Kdykoli teď příjdete k postýlce, či ke kočárku a skloníte se nad ním, natáhne k vám ručičky a očekává, že ho za ně začnete zvedat.

Je mu 8 – 9 měsíců a zvládá sedět rovnou jednu minutu. Pořád se ještě ale jedná spíše o tréning než suverénní vítězství. Sedící osmiměsíční mládenec nebo slečna se svalí jako hruška, když otočí hlavu za vaším hlasem. Potřebuje alespoň jeden měsíc ustavičného zkoušení, než budeme moci říci: “ano, náš Péťa už sedí.” Nechat nyní kočárek bez dozoru? Posazovat mimino do křesla, zatímco si potřebujeme rychle odběhnout do kuchyně? Zapomeňte! Dítě ve fázy – “učím se sedět” to zkouší kdykoli a kdekoli. Kočárek tak může převrátit, spadne z křesla, postele či pohovky. Většinou se mu nic nestane fyzicky, ale může se leknout, začne se bát a radost ze sezení je pokažená. Tady platí pravidlo – ani na vteřinu z dohledu – ne dvojnásobně, ale desetinásobně!

The post Mámo, já sedím! appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Chápu, že všichni chceme být skvělými a pozornými rodiči. Rozmazlujícími a dopřávajícími. Dětem se snažíme zpestřit každičký okamžik jejich vzácného dětství a udělat i z té nejvšednější záležitosti prostě šou a myslíme jak se dítě skvěle baví. Pro tuto situaci mám jistě logickou radu. Používejte pro prvotní učení nočník normální, a až dítě povyroste, zmoudří, zafixuje si pevně tento hygienický rituál, mužete mu tuto činnost konečně zpestřit nočníkem který bude vyhrávat na celé kolo.

Pro mě je stejně hrající nočník totální blbost. Nějaký koumák se rozhodl tak důležitou a praktickou pomůcku povýšit na absolutně stupidní věc. Jiné maminky na něj možná nedají dopustit, i když přiznám se, že jsem nikdy žádné pochvalné ódy na tento “cool” výrobek neslyšela.

The post Nočníky s melodií ?? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.