The post Dětské úrazy appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Maminky, které si tento luxus navíc nemohou dovolit a jejich novorozenec patří mezi rizikové (předčasně narozené či s nízkou porodní váhou), se nemusí bát. Řada porodnic tyto monitory dechu při propouštění z nemocnice půjčuje domů.

The post Monitory dechu appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Za to, že jsem předem o dcerčině poloze nevěděla, jsem ráda, asi bych nebyla zrovna klidná. V odborných knihách i na odborných internetových stránkách se lze dočíst mnohé, mimo jiné také to, že podobně se narodí 10 dětí ze 100 a že jen v některých případech lze takovéto děti odrodit normálně.

Také jsem se dozvěděla, že děti narozené tak jako naše Johanka, mají poporodní traumata, což můžu potvrdit, protože naše děťátko bylo dlouho velmi nespokojené a uplakané, zkrátka žádný med. Když mi druhou noc v porodnici celou proplakala a já ji nedokázala utišit, ještě dnes se mi derou slzy do očí, když o tom píšu, protože jsem se cítila jako špatná máma, která se neumí o ten svůj uzlíček postarat. Musela přiběhnout sestra a malou mi vzít, protože se její pláč ozýval po celém patře a rušil ostatní maminky a miminka. Když nám, maminkám, jednou vezly naše “vánočky” z nějakého vyšetření zpátky na pokoje, jedno z dětí hodně křičelo a já tušila, že to bude zase Johanka, jako obvykle. Sestra na mě jen mrkla a jakoby mi četla myšlenky, řekla: “Nebojte, to není vaše”. Byla jsem ráda, že aspoň jednou nekřičí to moje děťátko, ale taky jsem pochopila, že Johanka mezi personálem platí za jedno z “nejzlobivějších” dětí.

Co se samotného porodu týče, první kontrakce mi začaly v 1 hodinu v noci, naskočily hned s intervalem po 5 ti minutách. Nebyla to žádná hrůza, trošku jako bych měla dostat menstruaci. Ráno v 6 hodin jsem probudila svého muže a požádala ho, aby mě odvezl do porodnice. V porodnici mě ale nepřijali a řekli, že mám přijít odpoledne nebo na druhý den (byla jsem otevřená na 1 cm a kontrakce byly příliš slabé). V 9 hodin doma ale začalo peklo, které trvalo až do 17 hodin, kdy už jsem ležela na porodní posteli a kdy začala poslední fáze – tlačení. Na tuto fázi vzpomínám ráda, ačkoliv jsem pak byla komplet roztrhaná, protože trvala pouhých 6 minut.

Johanka se narodila 11 dní před plánovaným termínem, byla poměrně malá (3,15 kg a 49 cm), což mě zřejmě zachránilo před císařským řezem, jak mi sdělila jedna ze sester. Porodní poloha, jakou moje dcerka zaujímala, mi způsobila hodně nepříjemnou 2. porodní fázi, její tělíčko prostě postupovalo a rotovalo jinak než jak jsou cesty uzpůsobeny, téměř celou dobu jsem měla kontrakce každou minutu až dvě a jejich intenzita byla nesnesitelná. Četla jsem, že typická bývá bolest v kříži, tohle jsem zažila jinak, mě bolelo břicho.

Pro rozsáhlost poranění během vytlačování, jsem si 14 dní nemohla sednout, ale dala jsem na radu jiných – koupila si nafukovací plavací kruh a sedávala na něm. To mě aspoň trošku osvobodilo.

Další miminko se nám narodí v květnu 2013, budu doufat, že tentokrát si “užiji” porod normální a moje děťátko tak bude ušetřeno ošklivého zážitku.

The post Obličejová poloha plodu při porodu aneb jak to bylo u nás appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Jaká by měla být hygiena holčiček, které ještě mají pleny?

Jak pečovat o holčičku, která chodí na nočník? Jakmile začne dítě chodit na nočník, je třeba je učit nejen si umývat ruce, ale také se po čurání a po kakání utírat. Samozřejmě batole ještě není schopné to provádět samo, ale má už vědět, na co se toaletní papír používá a jaké jsou základy hygieny.

Jaká je prevence? Velkou chybu dělají pediatři, když při výtocích doporučují sedací koupele. Omývá se konečník, omývá se pochva, ale bakterie se přenášejí dál. Nebo když si s tím pediatři nevědí rady, řeknou mamince, aby navštívila gynekologa.
Maminka jde zpravidla za svým lékařem, protože neví, že také funguje dětská gynekologie. Pokud je gynekolog rozumný, doporučí jí, aby navštívila právě dětského gynekologa. Ten léčí výtoky u malých holčiček mastmi nebo čípky, které jsou pro ně uzpůsobené.

Jak vypadá prohlídka u dětského gynekologa? Vyšetřuje se na lůžku, používají se dětské nástroje, takže není třeba se bát, že by to bylo pro holčičku nepříjemné. Je však zapotřebí, aby rodiče malé slečně nelhali, ale popravdě jí řekli, co se při prohlídce bude dít.

The post Gynekologická hygiena holčiček appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Já sama jsem samoživitelkou tříletého chlapečka. S jeho otcem jsem se rozešla když bylo malému 9. měsíců a podotýkám, že už v 5. měsíci těhotenství jsem věděla, že prostě s ním už dál být nechci. Nějak se mi vlivem hormonové bouře v těhotenství otevřeli oči a já si vše srovnala v hlavě a konečně viděla i to, co jsem dřív neviděla nebo vidět nechtěla.  Ovšem nerozhodla jsem se tak z nějakých malicherných důvodů či kvůli mé rozmařilosti, kde bych si pořídila nového, neokoukaného milence. Ale z důvodů, které byly pro rodinu existenční. Můj drahý patřil mezi tu hrstku statečných, kteří nenosili domů svým ženám ani korunu. Veškeré peníze co vydělal, měl pro vlastní potřebu, navíc neuměl s penězi hospodařit. Ovšem abych mu nekřivdila, nějaký ten nákup potravin občas zaplatil. Nezajímal se už ale, že je třeba platit každý měsíc záloha elektriky, objednat a zaplatit uhlí na zimu, zařídit byt, když už jsem byla těhotná a po narození miminka jsem chtěla mít kde vařit. Musela jsem si vzít sama půjčku a vše si zaplatit a zařídit sama. Z mateřské mi nezbývalo po zaplacení bydlení, dluhu a pojitky na úraz dítěte téměř nic. Záviděla jsem ostatním kamarádkám, které měly doma chlapa – živitele rodiny, který stačil vydělat na 3 malé děti, novostavbu a ještě slušné auto a ony si mohly nechat třeba prodloužit vlasy, koupit nový notebook, nebo nechat udělat krásné nehty.  Tenhle pocit zabezpečení rodiny já jsem nikdy nepoznala a už vůbec mi nezbyly peníze na nějaké ženské zkrášlovací či nakupovací manýry.

Dnes platí můj bývalý na našeho syna 2.000 Kč měsíčně, což odpovídá přesně polovině nákladů které syn má. A to tam nepočítám náklady spojené s bydlením, jelikož platíme nájem a samozřejmě i elektřinu a plyn. Pokud bych měla připočítat i toto, vyšplhala by se částka finančních nákladů na běžný normální život 3. letého dítěte někde až k 6.000 měsíčně. A to bydlíme v obecním sociálním bytě, kde je nájem hodně nízký, nebydlíme ve velkém novém drahém bytě.  A přiznejme si, kolik matek dostává na tak malé dítě takovou částku. Většinou je to cifra čtvrtinové hodnoty. A nezapomeňme připomenout, že my matky si svůj podíl rodičovské povinnosti plníme tím, že o dítě celodenně pečujeme, odvádíme ho do školky, pereme mu, vaříme, léčíme bolístky,…..To je náš díl povinností, a neměli bychom ještě k tomu svoje dítě dotovat finančně, to má dělat otec dětí. Přispívat finančně v dostatečné a potřebné výši na svoje děti. Ať taky pocítí, že je otec a rodič. Tak jako starostlivá matka, která je v jednom kole. Jenže pro tatínky jsou to hodně laciné odpustky, které na své výplatě ani nepocítí. Pošlou vám na dítě třebas jen 1.500 Kč, což je tak akorát na jídlo pro dítě a dál? Na léky, oblečení, obuv, drogerii a kosmetiku, na kulturní vyžití a výlety se svým dítětem má matka samoživitelka brát kde? Otcové jsou v tomto velice zvýhodněni. Alimenty co posílají, ani na svém kontě nezaznamenají a jsou volní jako ptáci. Nemusí si dělat starosti s tím, jestli stihnou vyzvednout dítě ze školky, když musí zůstat dlouho v práci, můžou si jít kdy chtějí kam chtějí, nic je neomezuje, nemusí celou noc poslouchat kašlající dítě, nemusí poslouchat neustálé stížnosti paní učitelky ve školce,…… Proč je to tak nefér? Proč oni se mají jak páni a nám se smějí. A zákony? Taky nefungují jak by měly. Musíme prostě zatnout zuby a vydržet. Odměnou nám je ale láska dítěte, když příjde mamince dát pusinku nebo ji obejmout. A vy jen doufáte, že z vašeho syna musíte nutně vychovat někoho lepšího než byl jeho otec. To je náš úkol a naše povinnost. Dát světu dobrého, slušného člověka.

The post Boj o alimenty I. appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

U dítěte kojeného začínáme po dokonč. 6. měsíci, u nekojených dětí můžeme začít o měsíc dřív. Začínáme obvykle jedním druhem zeleniny ( brambor, mrkev). Po 2-4 dnech přidáme další jeden druh ( cuketa, dýně, špenát, kedluben, květák, kapusta,…) to proto, abychom rozpoznali případné projevy nesnášenlivosti potraviny ( vyrážka, atd.). Když si dítě zvykne na zeleninu, postupně začínáme přidávat jemně nakrájené libové maso ( drůbeží, králičí, jehněčí, hovězí).

Jako další druh přípkrmu přidáváme ovoce. Postupujeme opatrně stejně jako u zeleniny. Každou novou potravinu přidáváme přibližně za 3 dny. 1x týdně nahradíme maso vaječným žloutke ( vejce vaříme 10 min. natvrdo). Vaječný bílek nepřidáváme do 1 roku života dítěte – způsobuje velmi často alergie.

Potraviny způsobující časté alergie: rajčata, papriky, ředkvičky, kysané zelí, celer, citrusové plody, ananas, broskve, rybíz či angrešt. Velmi rizikové jsou všechny druhy ořechů. Mezi alergizující výrobky patří také všechny mléčné výrobky, ty je lépe zařadit dítěti do jídelníčku po dokončeném 10. měsíci věku. Tvarohové výrobky nepodáváme do 1. roku věku dítěte. Jsou zbytečnou náloží bílkovin, která zatěžuje dětský organismus.

Při prvním  krmení lžičkou buďte velmi trpělivá a začínejte velmi malou porcí. 1-2 lžičky jsou na úplném začátku výhrou a pokračujte další den. Nabízejte lžičku tak aby na ni dítě vidělo. Otevřený příkrm spotřebujte do 48 hodin. Nezapomínejme ani na kaše. Po dokončeném 6. měsíci věku již není třeba rozlišovat, zda obsahují lepek. Můžete podávat dítěti chléb, kousek rohlíku, který si dítě vezme do ruky, dá do úst a žvýká. Postupně přidáváme do stravy tužší sousta, aby si dítě procvičovalo kousání a žvýkání.

Postupně jak se mění konzistence příkrmů, ubývá v nich voda. Obvykle po 9. měsíci je potřeba k mateřskému mléku přidávat další tekutiny. Kolem 12. měsíce, začíná dítě ochutnávat stravu dospělých. Samozřejmě nesolenou a nekořeněnou. Jídelníček musí být pestrý, bohatý na ovoce, zaleninu, vlákninu a cereálie. Dítě se začíná zkoušet krmit samo lžičkou. Podporujte ho v tom! Dávejte mu potraviny přímo do ruky. Lze už podávat celá vejce, tavené sýry, bílé sýry, jogurty,…..

Zdroj – Happy baby book – poradce pro mladé rodiče, publikaci připravil tým odborníků na gynekologii a porodnictví, pediatrii, psychologii a dietetiku

The post Přikrmování appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Každý z nich má totiž při výchově svou specifickou funkci.

Otec je usměrňující, schvalující, popřípadě trestající autorita a připravuje na případná omezení či respekt vůči normám. Matka je spíše hýčkající, litující a ochraňující a více ovlivňuje rozvoj  neformálních a bezprostředních vztahů k lidem.

Žena a muž mají ve vztahu k dítěti specifické a nezastupitelné postavení. Pokud vychovává matka sama, nikdy nemůže otce úplně nahradit, a naopak. Role otce a matky jsou komplementární, vzájemně se doplňující.  Už čtrnáctidenní miminko reaguje jinak, pokud je v noci v úplné tmě z postýlky zvedá matka nebo otec, a zapojuje zcela jiné svalové partie. Muži mají také specifickou mluvu a jiný způsob reakcí. Pokud má dítě k dispozici otce od svých 3 let, obvykle lépe vstupuje do kolektivu a je vrstevníky lépe přijímáno. Lépe také řeší náročné životní situace.

Je zajímavé, že pokud dítěti z nějakého důvodu odejde matka, otec své chování změní mateřským způsobem a stává se oním prvopečovatelem. Matky své chování obdobným způsobem nemění. Zřejmě to souvisí s tím, že pro raný vývoj dítěte je primární osobou právě matka, která je za normálních okolností pro roli prvotního pečovatele všestranně disponována a je pro ni obtížné tuto roli změnit.

The post Děti potřebují oba rodiče appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Autor: Bernd Penners

Zakoupíte na www.albatros.cz 

The post Pofoukáme, zalepíme! appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Pár rad

Děti mezi druhým a třetím rokem obvykle začínají projevovat zájem o oblékání a svlékání. Využijte toho. Nechte dítě, ať si samo vybere, co si oblékne. Dejte mu však vybrat jen ze dvou variant, které jsou i pro vás přijatelné, aby se vám nestalo, že si dítě vybere obleční, ve kterém jít ven opravdu nemůže.  Při nákupu dětského oblečení vybírejte takové, které se snadno obléká.  Zipy by měly mít na jezdci dostatečně velké očko, aby je dítě dokázalo uchopit. Příliš mnoho knoflíků dítě mate a oblékání a svlékání trvá zbytečně dlouho. Nejlepší  z tohoto pohledu jsou suché zipy. Nazout ponožky, obout boty a zavázat tkaničky, to je pro většinu dětí těžký úkol, který samostatně zvládnou zpravidla až koncem třetího roku věku. V každém případě se snažte, aby dítě dělalo co nejvíc úkonů samo, když mu ale něco nejde, buďte nablízku s pomocí. Buďte trpěliví a raději začněte s oblékáním o půl hodinky dříve. Osvědčeným pravidlem při výchově k samostatnosti je “pomáhat tím, že nepomáháte”.

Pokus a omyl

Dítě se musí učit pokusem a omylem. Když se mu napoprvé něco nepovede, nechte mu prostor, aby se pokusilo znovu, aby samo poznalo, že všechno nejde hned. Můžete si také činnosti rozdělit. Dítě si nazuje boty a Vy mu potom zavážete tkaničky. Dokud se dítě při oblékání zabývá řešením problému (zapínání knoflíků), aniž by začalo plakat, úkol samo zvládne. Nesmíte v této fázi přiskočit a knoflíky zapnout, aby jste mu pomohla. Počkejte s pomocí, dokud vás samo nepožádá nebo dokud nezačne plakat nebo se vztekat. Když si třeba oblékne bundu a jeden knoflík zůstane rozepnutý, přehlédněte to a pochvalte ho. Pochvala je totiž pro dítě největší odměna.

Jak se daří samostatné oblékání u vás? Máte další tipy jak nato? Napište nám.

The post Samostatné oblékání – jak na to appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Po dlouhé době jsem měla sraz s dávnou přítelkyní, která má o pár měsíců mladšího Filípka. V den našeho srazu, ve sjednaném čase stojím před plánovanou  kavárnou s letní terasou a čekám s mým Pepíčkem v kočárku už 10 min na Lenku. Ten, když se nejede, a tak nemá co pozorovat, začne si v kočárku stoupat a lepit se na mě. ” Sedni si” poručím mu. Ne, nemá to cenu, ač se ho snažím posazovat, div nepřevrhne kočárek. Spustí v hůronský řev, až mi zaléhají uši.

Zazvoní mi mobil. ” Lenka” bliká na displeji.

“Ahojky, nezlob se, my se asi 15 min. zdržíme.”

V telefonu slyší  řev.

” Ježiši” řekne sladce.

” My se zatím posadíme na terasu, já už tady s ním nevydržím čekat, jo?”  řeknu Lence

” Jo, klidně, my tam příjdem”

U mého mlíka se konečně uklidní. Je přisátý jako klíště u prsu a já si mezitím objednávám rybízový džus a v klidu si ho začnu pít.  Za chvíli se objeví Lenka s Filípkem.

“Ahoj, konečně vás vidím taky naživo” přivítám je.

Po pár uvítacích frází už má můj malej rošták po mém mléku hodně energie a hned začne lumpačit. Nejdřív řádí na vedlejší volné židli, pak chce koukat na kytičky, které zdobí terasu kavárny a když ho to omrzí, chce se vydat na tůru po kavárně. Chvíli ho nechám a chodím za ním, ale když vidím, jak číšník kmitá sem a tam, a málem se mu plete pod nohy, tak mu jeho procházky zruším. Ne, vzteká se. Posadím ho zpátky na židli a snažím se ho nějak zabavit, dám mu aspoň nápojovej lístek ve fólii. Zabralo to. Přesunu ho opatně do kočárku, aby ze židle nespadl.

Číšník právě letí s platem kafe k dalšímu hostu. Jednou rukou se snaží zasunout vysunutou židli, na které můj malej neposeda seděl a přitom zakopne o kočárek kamarádky. Holt, malý prostor terasy, kam se sotva kočárek vešel, nepřinesl číšníkovi štěstí. Celé plato mu spadlo a káva se rozlila na zem. Na chvíli zmizel a objevil se až za 10 minut. Možná si dal někde v úkrytu panáka. Nedivím se mu, taky bych si ho dala.

Lenka otírá zamazané kolečko. K louži se už řítí pár malých dětí. Je to pro ně něco zajímavého. Maminky je odvádí pryč. ” Asi půjdem, co” řekne Lenka. ” Hm, určitě”  Moc jsme si popovídat nestihli. Škoda, že nebyl Pepíček tak klidnej jako její Filípek. Ten tady v kavárně krásně hačal v kočárku a rozhlížel se spokojeně kolem sebe. Kde jsou ty časy, kdy takhle můj malej drobeček taky tak koukal hezky na svět, dokud nezačal chodit!

Je mi trapně a číšnikovi dávám o 20 Kč větší spropitné. Přeci jenom si beru jeho nehodu na sebe. Kdybych já tu židli zasunula, tak by chudák nezakopl, přemítám si v duchu. Jenže uhlídat malého neposedu a ještě sledovat věci okolo sebe je docela náročné. Větší spropitné mi číšník nevzal, zachoval se opravdu profesionálně. Odcházíme domů. Do této kavárny už asi hodně dlouho nepůjdu.

The post Nechoďte s neposedným batoletem do kavárny appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.