Někdy kolem druhých narozenin si batole vytvoří rodinnou identitu.

Zlepšené výrazové prostředky umožňují batoleti, aby zřetelněji projevovalo své city. Batole nejen lépe vyjadřuje své city. Vedle citů k dospělým, které jsou stále na prvním místě, se objevují i city k dětem. Kojenec svého vrstevníka zvědavě prozkoumával a dovedl se s ním potahat o hračku. Teď už je běžná náklonnost k druhým dětem, radost z jejich přítomnosti. Vyskytuje se – byť vzácně a jen u některých dětí – i soucitné chování k druhému dítěti, jež pláče. Nepřekvapí nás žárlivost: ta bývá nejvýraznější vůči mladšímu sourozenci. Ke konci batolecího období je zde pak už zárodek solidarity partnerů ve hře i zárodek soupeřivosti. Některé děti se také rády předvádějí, suverénně odříkávají básničky před publikem a žádostivě očekávají potlesk. Zakoušejí tedy už cosi jako ctižádost. V bezpečí domova je i repertoár jejich chování k návštěvníkům bohatý, svou roztomilostí snadno získávají sympatie a patřičně toho využívají.

Osou sociálního života zůstává ovšem vztah k rodičům, obvykle zejména k matce. Závislost na ní je hlavním tématem zvláště ve druhém roce života. Řekli jsme, že kojenecké období zahrnuje separaci, psychické narození dítěte, nebo aspoň jeho počátek. Tento proces pokračuje dalším osamostatňováním a každý krok k samostatnosti jednak umožňuje, jednak vyžaduje trochu jinou vzájemnost.

Batole je “zamilováno do světa”, je jako opilé svými schopnostmi a výboji, stále se raduje z nových objevů, snad i z toho, jak se dovede – když právě chce – vymanit z mateřského náručí. Rádo hraje hru na utíkání od matky, při níž matčina role spočívá v tom, že je nechá kousek utéci, pak je dohoní a těsně sevře v náručí. Hra, která dítěti ukazuje, že ho matka neustále chce a obklopuje láskou.

Batole si přeje, aby matka sdílela radost z každé dovednosti a zkušenosti, kterou ono získá. V některých obdobích, nejčastěji po půldruhém roce, se závislost na matce dokonce přechodně zvyšuje. Matka musí být odjinud citově dobře “zásobena”, nesmí žít jen citem ke svému batoleti, jinak by těžko splnila svou úlohu být mu stále k dispozici . . Batole tímto chováním, jež plyne z vnitřní rozkolísanosti, dokáže matku vyčerpat, “vynervovat”. Může dojít k recidivě separační úzkosti i strachu z cizích lidí. Dítě je více zranitelné, cítí se náhle pobouřeno a pokořeno i docela mírným trestem.

Už v tomto věku se někdy role vymění – matka může být i ve vnějším projevu na chvíli závislejší než batole. Kdysi jsem sledovala ve školce  dívenku jak utěšovala svou matku, která byla v silném napětí a plakala: Nejdříve holčička odložila láhev, ze které pila. Přešla místnost, obratně se k matce přiblížila, dotkla se jí a uklidnila ji. Když viděla, že je matka zase v pořádku, šla zpět, lehla si, vzala láhev a dala se znovu do pití.

Úplné odloučení od matky a od domova vůbec budí u batolete zejména ve druhém roce života velmi silnou reakci. Tato reakce je nápadnější než reakce kojence v podobné situaci, protože je i navenek bouřlivější. Zda má toto odloučení také větší škodlivé následky pro vývoj dítěte, zůstává otevřenou otázkou. Reakce na odloučení od matky má tři typická stadia:

• l. Stadium protestu: Dítě pláče a volá matku. Není schopno pochopit, že by mohla nepřijít, že je skutečně opuštěno.
• 2. Stadium zoufalství: Dítě už méně naříká, ale stahuje se do sebe, odmítá se s kýmkoli bavit, odmítá i lákavé hračky.
• 3. Stadium odpoutání od matky: Dítě se upne k náhradní osobě a jeho chování se přiblíží normálnímu. To zejména tak probíhá ve školce. Než si dítě zvykne bez matky.: Trvá-li však odloučení delší dobu bez přerušení, pak batoleti po návratu domů trvá zase déle, než se obnoví normální vztah k matce.

The post Společenský život batolete appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Znáte to, když se vrátíte z venku, jak je vaše děťátko špinavé. Na pískovišti si batolátko krásně dělalo bábovičky, pohladilo sousedovic pejska nebo kočičku, atd. Bakterie, které dětem na ručičkách ulpívají je třeba řádně pomocí mýdla a vody umýt. I když se vrátíte z venku z procházky a jdete rovnou do vany, je třeba i během dne dítě od raného věku přivykat na umývání rukou před jídlem, po jídle, po použití nočníku atd.

Pořiďte dětem schůdky nebo stoličku k umyvadlu, vyberte společně v drogerii tekuté mýdlo, které příjemně voní a má hezkou barvu, samozřejmě je vhodné pro dětskou citlivou pokožku, a pusťte se do toho. I vy rodiče si ruce řádně umývejte, jděte příkladem. Vysvětlete batolátku, že samo nemá sahat na teplou vodu, co by se jim mohlo stát. Uvažte, zda nesnížit teplotu horké vody pod 55C, aby se předešlo náhodnému opaření. Namydlete si ruce, zpívejte si u toho nebo vymyslete říkanku, která bude sloužit pro účely hygieny. Foukejte do bublin, které se při mydlení tvoří. Udělejte z povinnosti zábavu. Batole si přeci musí umývat ruce s radostí. Dělá to máma, táta i bráška i sestřička.

Možná si myslíte, že je to v každé rodině běžné a nikdo se nad tím nepozastavuje, že by to bylo něco neobvyklého, umývat si ruce. Přiznám se, že jsem se několikrát setkala s tím, že si dospělí po použití toalety ruce neumývali, tak i jejich děti. Nejednalo se o rodiny se špatným hygienickým zázemím, nízkým vzděláním, ani s jinou barvou pleti. Vždycky si na tuto situaci vzpomenu a svým dětem raději ruce umyji dvakrát.

Zdroj: Daviesová K.: Dítě a vy, Fortuna Libri, Praha 2008

The post Mytí rukou u batolat appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Jak postupovat, aby si dítě polohu na bříšku oblíbilo a postupně ji zvládlo správným způsobem?

Každé dítě umí pouze to, co mělo možnost pravidelně trénovat !!! J

Pokud dítě budeme pravidelně, mnohokrát denně, zvedat přes zajíčka (dítě zvedáme zády k podložce jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem) nebo nabalením (v poloze na zádech zachytíme dítěte širokým úchopem kolem hrudníčku, poté je otáčíme na bok a současně zvedáme v tzv. „letu“) a nosit ve vyvýšeném nebo bočním klubíčku více méně zády k podložce, pak se nemůžeme divit, že do vlastních aktivit bude používat techniku podobnou pravidelné manipulaci s ním. Tato pravidelná manipulace ho stimuluje ke zvedání hlavičky z polohy na zádech,  jako kdyby se chtělo posadit. I přesto, že se budeme snažit s dítětem alespoň občas (1x,2x,3x ?? denně á 1,2,3,??? min.) trénovat polohu na bříšku, nebude ji mít rádo a nebude vědět, co se od něj očekává při kontaktu s podložkou, a to ani ve 3. měsících věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv.1.vzpřímení (dítě v poloze na bříšku by se mělo opírat o vnitřní stranu loktů a stydkou sponu), natož v 6. měsíci věku, kdy by mělo mít zvládnuté tzv. 2. vzpřímení (dítě by se mělo opírat o stehna a dlaně natažených paží, bříško je nad podložkou).

Pokud chceme pomoci dítěti vytvořit si kladný vztah nejenom k poloze na bříšku, ale také k postupnému správnému vzpřimování, pak doporučuji používat při celodenní manipulaci s dítětem techniky napovídající jeho přirozené možnosti očekávaného pohybového vývoje, aby si je mohlo postupně ukládat do paměťových stop. Hned od narození dítěte doporučuji malého kojence při každém zvedání z podložky z polohy na zádech nejdříve lákat ke zvednutí končetin nad tělíčko, poté ho otočit přes bok až na bříško, pod které podložíme dlaň jedné ruky. Druhá ruka mírně podsazuje zadeček a stehna pod bříško. Dítě držíme těsně (cca 5-10 cm) nad podložkou, aby ji mohlo pravidelně vnímat, sledovat a kontaktovat rukama i kolínky přitahovanými zemskou přitažlivostí. V této poloze pak přesuneme dítě na dosah k hračce, aby se ji mohlo zpočátku alespoň dotýkat (třeba i hřbetem zaťaté pěstičky) a později ji mohlo uchopit do rukou. Teprve poté dítě pomaličku (aby se neleklo a stíhalo se orientovat v prostoru) zvedneme do pozice koníčka či klokánka.

V poloze klokánka a koníčka dítě nosíme nejdříve krátkou chvíli (pár vteřin). Čas postupně prodlužujeme.  Dítě neustále stimulujeme ke sledování dějů či hračky na zemi, stole či v ručkách dítěte. Dítě učíme co nejdříve držet hračky v ručkách, aby bylo motivováno se na ně dívat a tím lehce předklonit hlavičku. Děti bez zrakové motivace směrem dolů nebo k hračce v ručkách se má tendenci rozhlížet po okolí, zaklánět hlavičku, zapažovat paže, prohýbat se v trupu a sedat si v náručí na podloženou pánev zády k rodiči.

Techniky manipulace s dítětem se musí podobat co nejvěrněji samostatnému aktivnímu pohybu dítěte, který se od něj postupně očekává. Díky výše doporučovaným naprosto pravidelným a zcela běžným technikám manipulace s dítětem během každého dne dítě nejdříve vnímá způsob pohybu, poté si na ně zvykne, následně v nich začne částečně a stále lépe spolupracovat a nakonec si je uloží do paměťových stop jako přirozené techniky, které začne postupně používat samostatně.

Jakmile již cca 4.měsíčnímu dítěti upadne hračka na zem, doporučuji pád komentovat a s ohledem na Vaši páteř zakleknout na jedno koleno nakročením jako rytíř a přiblížit dítě držené v pozici koníčka (jedna ruka pod bříškem, druhá pod zadečkem, stehna pod bříškem, hlava výše než pánev) k hračce, ať si ji samo zvedne. Pokud budeme dítěti od 2. měsíce věku pravidelně nabízet hrazdičku nad tělíčko a lehká jednoduchá chrastítka (spínací špendlík, kroužek, oválek) do rukou, pak je schopno již kolem 4. měsíce věku hračku nejenom udržet, ale i uchopit ze země.

Při každičkém pokládání dítěte na podložku v průběhu dne ho doporučuji pokládat stejným způsobem. V pozici koníčka přiblížíme dítě k podložce, aby ji mohlo kontaktovat dlaněmi a kolínky. V této pozici je možno dítěti nabídnout pomalé, jemné a rytmické pohupy nahoru a dolů nebo houpání vpřed a vzad za doprovodu písničky. Po chviličce se snížíme hřbetem ruky držící dítě pod bříškem na podložku. Dítě lákáme za slovního komentáře k otočení hlavičky a následně mu dopomáháme k pomalému obratu tělíčka na bok tím, že mu podložíme loket pod tělíčko a následně ho přetočíme na bok. Dítě v poloze na boku chvíli pozdržíme a nakonec ho dotočíme na záda.

Podrobný popis včetně fotografií je možno najít v publikaci „Jak se rodí vodníčci“ na str. 179 – 194.

Eva Kiedroňová (článek prosím vložit jménem Evy Kiedroňové, která je patronkou Baby clubu KENNY, ve kterém pracuji. Tento text se snažíme rozšířit mezi všechny rodiče, neboť právě toto bývá častým problémem. Děkuji.)

The post Proč některé děti nemají rády polohu na bříšku? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Častěji se ale setkáme s jinou krajností ve výchově. Matka v dítěti vidí všechno, co jí po všem životním zklamání na světě zbylo. Úzkostlivě si pak toto své citové útočiště chrání a zapomíná, že dítě je samostatným lidským jedincem. Lpí na něm, chce jej mít stále malým a na ní závislým, bojí se jeho dospělosti. Jiné matky určují dítěti, aby splnilo to, co jim se v životě nepovedlo. Jindy vidíme přehnanou kontrolu všech vztahů, které dítě navazuje mimo domov. Ovšem vše, co jsme zde popsali, jsou možná nebezpečí výchovy osamělých matek, nejsou to pravidelné výchovné komplikace.

Jestli – že se v úplné rodině nedostává dítěti od jednoho z rodičů dost podnětů, citové odezvy, dost pochopení, dítě bude toto hledat u rodiče druhého. Tato možnost u osamělých vychovatelů chybí. Velice zde tedy záleží na osobnosti matky, na společnosti, na úzké rodině, na přátelých. Nejde jen o pomoc hmotnou ale především psychologickou a společenskou. Jak je tedy funkce otce v takové rodině nahrazována? Jistě se najdou ”otcovské” osobnosti v příbuzenstvu nebo okruhu přátel. Nebo se najde někdo nový, koho by matka ráda přijala za nového partera. Jinak ovšem příjme nového člena rodiny chlapec předškolního věku a jinak 11- letý puberťák, který už v rodině jakousi mužskou roli převzal.

Musíme ale zmínit ještě jednu věc. V některých případech taková výchova jednoho rodiče vede k rychlejšímu vyspívání a k úspěšnému společenskému zařazení. Mírná tíseň a napětí z překážek probouzejí snahu a činnost. Není ideálem, aby děti byly vychovávány samotnými matkami, ale dojde – li k tomu, je možné výchovné těžkosti snížit na úplné minimum a při troše dobré vůle můžeme misky vah mezi příznivými a nepříznivými vlivy vyrovnat, nebo dokonce je převážit na stranu toho dobrého.

Zrdoj: Rodiče a děti – Doc. PhDr. Zdeněk Matějíček, CSc.

The post Osamělá matka a její dítě – 2.díl appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Je nesporné, že nejlepší předpoklady pro zdárný výchovný proces jsou zajištěny tam, kde je rodina úplná a kde vládne porozumění, důvěra a náklonnost. Taková rodina ale nemusí dobře fungovat a obtíže k nimž tam dochází, mohou výchovný proces narušit v samých základech. Úplnost rodiny tedy sama o sobě není zárukou štěstí a výchovného úspěchu. Výchova samotnou matkou nepřináší zvláštní vady či specifické vlastnosti, které bychom neviděli u jiných dětí. Pouze je taková výchova náročnější, matka je pracovně velice vytížená a nemá na dítě tolik času a to tráví více času v jeslích či školkách. Svoji přítomnost bude pak muset dítěti nějak vynahradit. Na straně druhé má osamělý rodič i jistou výhodu – dokonale jednotnou výchovu.

Zdroj: Rodiče a děti – Doc. PhDr. Zdeněk Matějíček CSc.

The post Osamělá matka a její dítě – 1.díl appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Každý z nich má totiž při výchově svou specifickou funkci.

Otec je usměrňující, schvalující, popřípadě trestající autorita a připravuje na případná omezení či respekt vůči normám. Matka je spíše hýčkající, litující a ochraňující a více ovlivňuje rozvoj  neformálních a bezprostředních vztahů k lidem.

Žena a muž mají ve vztahu k dítěti specifické a nezastupitelné postavení. Pokud vychovává matka sama, nikdy nemůže otce úplně nahradit, a naopak. Role otce a matky jsou komplementární, vzájemně se doplňující.  Už čtrnáctidenní miminko reaguje jinak, pokud je v noci v úplné tmě z postýlky zvedá matka nebo otec, a zapojuje zcela jiné svalové partie. Muži mají také specifickou mluvu a jiný způsob reakcí. Pokud má dítě k dispozici otce od svých 3 let, obvykle lépe vstupuje do kolektivu a je vrstevníky lépe přijímáno. Lépe také řeší náročné životní situace.

Je zajímavé, že pokud dítěti z nějakého důvodu odejde matka, otec své chování změní mateřským způsobem a stává se oním prvopečovatelem. Matky své chování obdobným způsobem nemění. Zřejmě to souvisí s tím, že pro raný vývoj dítěte je primární osobou právě matka, která je za normálních okolností pro roli prvotního pečovatele všestranně disponována a je pro ni obtížné tuto roli změnit.

The post Děti potřebují oba rodiče appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Proč má dítě tyto nekontrolované výbuchy hněvu?
Kolem třetího roku života je povrchová kortikální oblast mozku už rozvinutá a umožňuje dítěti mluvit a rozumět řeči ostatních, tedy i rodičovským přednáškám plným dobrých rad. Ale hloubková oblast mozku, zvaná limbická, která umožňuje kontrolovat nálady, je ještě nezralá, takže dítě se vzteká při sebemenší mrzutosti. Je zachváceno hněvem a už ani neví, co ho vyprovokovalo. Rozčilení rodičů nebo jejich morální lekce nepůsobí a jen ještě stupňují jeho hněv a zoufalství nad vlastní bezradností.

Jak dítě uklidnit

Musíte ho obejmout stejně jako novorozeně, které nás potřebuje jako ochranný obal, a umožnit mu, aby shromáždilo energii tryskající do všech stran. Můžeme ho obejmout fyzicky, vezmeme ho do náručí a řekneme mu, že jsme smutní stejně jako ono. Jestliže je však příliš rozčilené a nesnese byť jen dotyk, sedněme si k němu, abychom se dostali na jeho úroveň, a povězme mu, že i my se zlobíme, že tento vozík byl špatně vymyšlen nebo že si v životě nemůžeme koupit všechno, co bychom chtěli. Nebo prostě odveďme jeho pozornost na nějaké jiné předměty zájmu. Jestliže nic z toho nepomůže, vyjděme s ním z obchodu a vraťme se domů, ale bez křiku a obviňování.

The post Zvládáme agresivitu u dětí? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Co by dítě mělo umět

• znát své jméno, poznat svou značku, kterou mu ve školce přidělí
• při jídle vydržet u stolu
• najíst se lžící a napít ze skleničky nebo hrníčku
• obout a obléct se (u těch nejmenších paní učitelka či kamarádi pomohou, vše oblečení by děti měly mít podepsané)
• umýt si ruce mýdlem a utřít se do ručníku
• používat záchod – včas si říci (pleny do školky nepatří)
• uklízet své věci, hračky
• umět chodit po schodech.

A pokud se váš potomek nestačí něco naučit, anebo mu to prostě nepůjde tak, jak byste si představovali? Určitě se tím nijak nestresujte a netlačte na něj. Postupem doby se to určitě naučí, odkouká to ve školce od kamarádů či to prostě přijde samo. Důležité je, aby se dítě pokud možno do školky těšilo a nemělo jí hned od počátku spojenou s tím, že je nešika a že když se nenaučí obléknout punčocháče, tak ho tam nebudou chtít.

Co bude dítě do školky potřebovat?

• přezůvky (nejlépe papučky s pevnou patou, pantofle nejsou vhodné)
• náhradní spodní prádlo, ponožky a tričko
• pohodlné oblečení do třídy s kapsou na kapesník
• oblečení na pobyt venku (s ohledem na počasí, nezapomeňte na pokrývku hlavy)
• láhev na pití (stačí např. od Jupíka)
• mýdlo, kartáček a pastu na zuby
• toaletní papír
• papírové kapesníčky
• pyžamko

Pár rad od paní učitelky

•  neprodlužujte loučení, rychle odejděte
• nestůjte za plotem školní zahrady, kde by vás dítě mohlo vidět
• určitou dobu berte dítě po obědě (10 – 14 dní) než si zvykne na nový režim
• informujte učitelku, pokud má vaše dítě nějaké zdravotní omezení (např. alergie)
• pokud se vám vše hned nedaří, nezaujímejte ke škole negativní postoj, dejte svému dítěti i paní učitelce dostatek času adaptovat se
• před dítětem vždy mluvte o školce hezky

The post Jdeme poprvé do školky appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Pár rad

Děti mezi druhým a třetím rokem obvykle začínají projevovat zájem o oblékání a svlékání. Využijte toho. Nechte dítě, ať si samo vybere, co si oblékne. Dejte mu však vybrat jen ze dvou variant, které jsou i pro vás přijatelné, aby se vám nestalo, že si dítě vybere obleční, ve kterém jít ven opravdu nemůže.  Při nákupu dětského oblečení vybírejte takové, které se snadno obléká.  Zipy by měly mít na jezdci dostatečně velké očko, aby je dítě dokázalo uchopit. Příliš mnoho knoflíků dítě mate a oblékání a svlékání trvá zbytečně dlouho. Nejlepší  z tohoto pohledu jsou suché zipy. Nazout ponožky, obout boty a zavázat tkaničky, to je pro většinu dětí těžký úkol, který samostatně zvládnou zpravidla až koncem třetího roku věku. V každém případě se snažte, aby dítě dělalo co nejvíc úkonů samo, když mu ale něco nejde, buďte nablízku s pomocí. Buďte trpěliví a raději začněte s oblékáním o půl hodinky dříve. Osvědčeným pravidlem při výchově k samostatnosti je “pomáhat tím, že nepomáháte”.

Pokus a omyl

Dítě se musí učit pokusem a omylem. Když se mu napoprvé něco nepovede, nechte mu prostor, aby se pokusilo znovu, aby samo poznalo, že všechno nejde hned. Můžete si také činnosti rozdělit. Dítě si nazuje boty a Vy mu potom zavážete tkaničky. Dokud se dítě při oblékání zabývá řešením problému (zapínání knoflíků), aniž by začalo plakat, úkol samo zvládne. Nesmíte v této fázi přiskočit a knoflíky zapnout, aby jste mu pomohla. Počkejte s pomocí, dokud vás samo nepožádá nebo dokud nezačne plakat nebo se vztekat. Když si třeba oblékne bundu a jeden knoflík zůstane rozepnutý, přehlédněte to a pochvalte ho. Pochvala je totiž pro dítě největší odměna.

Jak se daří samostatné oblékání u vás? Máte další tipy jak nato? Napište nám.

The post Samostatné oblékání – jak na to appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Ale někdy také za to mohou i jiné situace když ženy nechtějí dítě, často jsou to problémy v rodině, alkoholizmus, drogy nebo nemoci které se nedají léčit a také že se váš vztah s partnerem změní od základu, tohle je sice pravda, ale to neznamená že by se měl od vás držet dál. Příchozí vztah vnese do vašeho vztahu novou dynamiku. Ale pozor! To vůbec neznamená změnu k horšímu, právě naopak narození miminka váš vztah s partnerem jenom posílí.

Nebudete mít na všechno, co děťátko potřebuje, peníze

To, že mít v dnešní době dítě – to pravda není vůbec lehké, ale to není důvod věšet mateřství na háček, to že dítě nebude mít všechno co si jen zamane to ještě není žádná tragédie, naopak děti co vyrůstali v průměrných rodinách nebo v rodinách se špatnou finanční situací si umí lepe cenit hodnoty peněz a také se uskromnit a připravit se na svou budoucnost. A také nemusíte dítěti kupovat všechno nové oblečení co jen uvidíte, dnes je už doba internetu a second handu, kde dostanete co potřebujete za pouhý zlomek ceny, kterou byste zaplatili v normalním obchodě. A stejně z toho dítě brzy vyroste a vy to můžete půjčit někomu, kdo to nutně potřebuje, nebo si to odložíte pro dalši potomky.

Budu dobrá máma

Jistě víte že každý by vám jen radil jak vychovávat vašeho drobečka, či už rodina nebo přátelé a to nemluvím o internetu. Ale častokrát se navzájem popírají. Ano, mohou být užitečné, ale ne vždycky. Každý má právo na svůj názor, ale stejně záleží jen na vašem pohledu na svět, výchovu a především váš instinkt. I když máte někdy pocit že při výchově vašeho sluníčka selháváte – no nebudu vám lhát nesčetněkrát ten pocit zažijete – ale to neznamená, že jste špatná máma, jste jen člověk a každý o sobě někdy pochybuje. A proto věřte svému mateřskému instinktu, jen vy sama totiž víte co vaše miminko opravdu potřebuje.

The post Budu dobrá mama? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.