Skáče míček

Hopy, hopy, skáče míček,

skáče míček – nezbedníček.

Hopy, hopy, skáču s ním,

snad ho někdy dohoním.

Děti si hází s overballem nebo malým míčkem, pak jej uchopí do náruče a skáčou s ním.

Tato pohybová říkanka je určena dětem od 18. měsíců.

Zdroj:

Pohyb s říkadly pro nejmenší, Pro děti od 6 týdnů do 5 let, Grada, 2010.

The post Pohybové hrátky s dětmi appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

/ možný je trvalý pobyt po celou dobu hospitalizace dítěte
nebo časově neomezené návštěvy dítěte během celého dne /

1. Dítě je klidnější a méně úzkostné, protože mu maminka může vysvětlit vše, co se s nim děje, může ho podpořit a ukonejšit.

2. Maminka pomůže lékaři a sestrám porozumět dítěti. To je obzvlášť důležité, je-li dítě handicapované a má smyslovou poruchu.

3. Dítě je po návratu domů méně rozrušené a snadněji se přizpůsobí životu v rodině.

4. Možnost pobytu rodiče s dítětem v nemocnici vychází vstříc vlastní potřebě matky, aby pečovala o své ditě. 

5. Stará-li se o ditě v nemocnici matka, je omezena na minimum možnost přenosu vzniku infekce.

6. Pro lékaře a sestru je (většinou) snadnějši vyšetřovat a léčit dítě v přítomnosti matky.

7. Lékaři a sestry mají příležitost vést maminku ke správné péči o dítě.

8. Dítě může být dříve propuštěno do domáci péče, protože maminka je podrobně seznámena s průběhem léčby, a během hospitalizace si osvojila potřebné dovednosti.

9. Pozorováním vzájemného vztahu a spolupráce mezi matkou a dítětem může být důležité pro upřesnění diagnózy a stanovení dalšího postupu léčby.

10. Psychická spokojenost dítěte vede k rychlejšímu zlepšení zdravotního stavu a současně se prohlubuje vztah maminky a dítěte.

The post Proč má být maminka nebo tatínek hospitalizován/a s dítětem v nemocnici? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

13.-15. měsíc: Dítě je jisté v chůzi, postaví se bez opory, dovede postavit na sebe dvě kostky, navléká na tyč kroužky, vybalí například kuličku z papíru, pije z hrnku, ukazuje, co udělalo, umí napodobit zvuky zvířat, používá kolem 20 slov.

16.-18. měsíc: Dítě si dovede při hře dřepnout, dovede zvednout předmět ze země, vyleze na pohovku, umí běžet, dá na sebe tři kostky, obrací leporelo, když si s ním někdo čte, ukazuje na věci, mluví dětským žargonem, kterému často rozumí jen matka nebo pouze rodinní příslušníci, jí lžící, umí 20-70 slov, učí se na nočník a smrkat.

19.-21. měsíc: Dítě umí chodit po schodech za jednu ruku, běhá, hraje si s auty, dělá „tú –tú“, obrací stránky v knížce, navleče korálek, rozumí pokynům „jdi se podívat, zavři to”, umí říci věty o dvou nebo třech slovech.

22.-24. měsíc: Dítě umí chodit po schodech, umí skákat oběma nohama, dovede si stoupnout na špičky, vyleze na židli, hraje si mezi dětmi, chová panenku, uspává ji, dává na sebe kostky, korálky do skleničky, zhasne světlo, otevře skříňku…, začíná skloňovat a časovat, čmárá (některé už dovede nakreslit sluníčko), umí přibližně 300 slov.

25.-30. měsíc: Dítě střídá nohy do schodů, jezdí na tříkolce, umí navléknout korálek na šňůrku, umí dát kolečko a čtvereček do výřezu, pomáhá s oblékáním, nají se lžící, umí pojmenovat věci na obrázku, umí říkanky, kreslí, zná 300 až 500 slov

31.-36. měsíc: Dítě umí stát chvíli na jedné noze, přeskočí provázek, hraje si rádo na maminku a na tatínka, obléká panenku, s pomocí se vysvlekne, umyje si ruce, nají se bez pomoci, začíná rozepínat knoflíky, dokreslí kruh a umí doplnit text pohádky.

Toto jsou důležité mezníky vašeho batolátka.

Zdroj: Špaňhelová I.: Dítě – Vývoj a výchova od početí do tří let, Grada, Praha 2003

Foto: www.freepik.com

The post Psychomotorický vývoj dítěte v batolecím období appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

„samo sebou”. Nemá ale v tomto věku ještě jasné hranice toho, co může, a co nemůže. Musí je nacházet a k tomu potřebuje rodiče, aby mu pomohli. Je to velmi nutná a důležitá vývojová fáze, vidíme, že dítě má dost energie, kterou chce dát do boje s určitými překážkami, jež se mu postavily do cesty.

Většinou se obrací ve svém vzteku k tomu, kdo je mu nejbližší – matka, babička, děda. Vlastně vyjadřuje svůj nesouhlas – nechce v té chvíli dělat něco, co mu „autorita” nařizuje, nebo naopak nesmí dělat něco, co by se mu líbilo.

Je dobré zvolit v přístupu k malému vzteklounovi nějaký rozumný kompromis, a pokud se už dostaví u dítěte zlost, nejvhodnější je nechat ji odeznít.¨

V průběhu celého tohoto období by dítě nemělo:
■ ubližovat sobě;
■ ubližovat někomu jinému;
■ nekazit nebo nepoškozovat věci jiných;
■ pokud si ve vzteku rozbije nějakou svoji hračku, neměli by mu ji rodiče hned kupovat.

Jak se v těchto případech chovat?
Předejít vypjaté situaci.
Pokud je to možné, měli by se rodiče snažit předcházet takovým situacím, ve kterých se dítě začne vztekat. Když víte, že chcete jít za půl hodiny na autobus, upozorněte na to dítě a snažte se dát i jemu zodpovědnost, aby mělo čas, který vám zbývá do odjezdu autobusu, pod svou kontrolou. Nastavte mu například budík na určitý čas a dítě vás přijde upozornit, abyste se už oblékali.

Odejít z místa, kde se dítě vzteká, aby nemělo „ obecenstvo“.

Pokud se stane, že se dítě začne vztekat a máte možnost odejít z jeho pokoje nebo z místa, kde se vzteká, udělejte to. Dítě je totiž rádo, když má v této chvíli „obecenstvo” a před přihlížejícími se někdy začne vztekat ještě víc. Pokud se to stane, odstraňte z jeho okolí věci, kterými by si mohlo ublížit, a odejděte od něj. Nechte mu však trochu otevřené dveře, aby vědělo, že pokud bude chtít, „má k vám cestu otevřenou”. Může se stát, že za vámi ihned přiběhne, protože bude chtít, abyste je sledovali. Pokud to zvládnete, pokračujte v té činnosti, kterou právě děláte. Někdy je to trochu boj „kdo s koho”. Kdo vydrží delší dobu, kdo bude vítěz.

Obejmout dítě do pevného sevření, pokud začne ubližovat vám nebo sobě nebo by si mohlo i jinak ublížit.
Pokud se stane, že by dítě mělo takový záchvat vzteku, že začne kopat do všeho kolem sebe, dokonce i do matky, otce nebo jiného člověka, nebo začne samo sobě ubližovat, sevřete je pevně do objetí tak, aby nemohlo kopat nohama ani šermovat rukama. Pevné objetí pomáhá i matce dítěte, vydá tím ze sebe energii a částečně si tak pomůže i ke zvládnutí svého vzteku.

Vrátit dítě „do původního stavu”.
Pokud se stane, že dítě při záchvatu vzteku ztratí dech a nemůže se nadechnout, to nejdůležitější, co musejí rodiče v této chvíli zajistit, je, aby dítě znovu dech popadlo. Nejlépe je informovat se u svého dětského lékaře, co máte v takovýchto chvílích dělat. Dech se vám většinou podaří navrátit tak, že něčím dítě na určitou chvíli polekáte. Například stačí pořádně tlesknout nebo pocákat dítě studenou vodou, na někoho platí, když zakřičíte třeba „hurá”. Až potom se můžete zachovat tak, jak je to popsáno v předešlých bodech.
Pokud je už dítě po tomto záchvatu vzteku uklidněné, nechtějte po něm, aby to už nikdy nedělalo, aby se jeho vztek už neopakoval. Dítě tento slib ještě nezvládne splnit. Také na ně nikdy nežalujte dalším členům domácnosti. Dítě většinou zapomene na to, co udělalo během dne, než přijde například tatínek z práce. Pokud chce matka vyprávět o všem, co se ten den stalo, otci dítěte, ať mu to řekne, neměla by už ale nic vyčítat dítěti před otcem.

I maminka může cítit vztek v těchto vypjatých situacích, doporučuji takový pocit ventilovat nějakým způsobem popsaným v předešlých kapitolách.

Zdroj: Špaňhelová I.: Vývoj a výchova od početí do tří let, Grada, Praha 2003

The post Dítě a období vzdoru appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Projevuje se u něho povaha jeho otce.Všechno musí být po jeho, musí mít svůj stoleček, svoji židličku. Chvíli vás bezmezně miluje, aby se na vás za chvíli mračilo jak dubnové počasí. Taky mě strašně rádo kontroluje. Musí vždy zkontrolovat, jak mám urovnané prádlo, jestli jsou všechny hrnce tam, kde mají být.

Jeho nejmilejší hračka je telefon, klíče od auta a klávesnice. Už vůbec nemluvím o jeho nadšení pro ovladač od televize. Připadám si občas jako ve strašidelném filmu, kde se vám programy přepínají samy.

Také strašně rádo trsá a trsá a trsá. Rozbalí to ve 20.00 hodin a aspoň půl hodinky v kuse jede. Kam se hrabou náctiletí na discu.

Je to moje láska a naprosto dokonalá, nezkažená bytost, stejně jako všechna miminka.

Foto: www.freepik.com

The post Batole 15. měsíců appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Pojďme se tedy podívat, jak ty naše aktivní děťátka v pohybu podpořit a jak jim pomoci rozvíjet jejich hrubou motoriku. Choďte za každého počasí ven na procházky. Tělesný pohyb venku je důležitý, aby si dítě zvykalo na jiný povrch, než je linoleum nebo dlažba. Vezměte s sebou kočárek a část procházky batole vezte, pak jej vyndejte, nasaďte botičky a nechte ho capat ve sněhu, určitě se mu to bude moc líbit. Pokud máte ještě starší dítě, to bude pro mladšího velkým hnacím motorem. Bude se mu chtít vyrovnat. Vezměte s sebou i boby. Dítě musí držet rovnováhu a zároveň se mu to bude moc líbit. Bude to pro něj něco nového, než pohled z kočárku.

Vyražte na hřiště, kopejte do míče nebo se jen tak hoňte.

Výborným nápadem pro rozvoj hrubé motoriky jsou hračky, které může dítě tahat, za kterými může chodit, různá autíčka, tatrovka, u holčiček třeba kočárek, různá plastová odstrkovadla. Vaše dítě si ani neuvědomí, že vlastně jde samo a brzy se už pustí.

Pomáhájí vám děti rády? Pořiďte jim klasické kolečko nebo traktor s vlečkou, do kterého mohou v létě nakládat písek nebo hlínu na zahrádce, zatímco vy okopete zeleninu, v zimě třeba sníh. Tato činnost je bude velice bavit.

Využijte pomoci svého batolete při jednoduchých domácích pracech, jako je vysávání, uklízení hraček, podávání prádla.

Život s batoletem je velice pestrý, užívejte si jejich energii, bezprostřednost a nadšení pro všechno.

The post Podpora hrubé motoriky u batolátka appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Čeho si všímat u dítěte po pádu na hlavičku? Pokud si dítě po 10 minutách normálně hraje, chová se jako vždycky, není třeba se pádem na hlavičku znepokojovat. Stačí si vzít ponaučení pro příště, více dítě hlídat, nenechávat bez dozoru, případně mu pořídit helmu proti pádům. Ano, i takové vymoženosti existují. V případě, že je průběh po pádu takový, že se dítě chová normálně, můžete jej nechat usnout, možná v noci jen zkontrolovat a všímat si, jestli se chová i ve spánku tak jako vždycky.

V případě, že se batolátko chová divně, ztrácí vědomí, má problémy s chůzí, nedokáže zvládat činnosti, které běžně zvládá, pokud zvrací více než 1x, je spavé až apatické. Dále pokud jsou zorničky nesouměrné, každá vypadá jinak, dítě může krvácet do mozkové tkáně. Pokud se vám cokoli nezdá a vaše děťátko má některý z příznaků, které jsem vyjmenovala výše, tak neváhejte a vydejte se k lékaři. Raději ať vaše batolátko prohlédne, řádně vyšetří a vy můžete být v klidu.

Přeji Vám, ať je takových úrazů co nejméně.

The post Poranění hlavy u batolat appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Co můžete ještě udělat pro to, aby si vaše děti chtěly čistit zuby dobrovolně a nebraly to jako nutné zlo? Ukazujte jim, že péče o zuby je zábavná, nakupte dětské zubní nitě ve tvaru zvířátek, barevné zubní kartáčky, chutnou pastu, nechte děti vybrat v obchodě, co se jim líbí. Čistěte si spolu zuby, neberte to jako povinnost, ale jako radost.

Nyní se nacházíte v čekárně. Přijďte tak, aby jste nemuseli dlouho čekat. Dlouhé čekání je pro vás všechny stresující, děti se začínají nudit a zlobí. Vhodné je, aby byl v čekárně dětský koutek s hračkami, židličkou a stolečkem, kreslícími potřebami. Pomůže tak dítku odbourat strach a stres, zabaví se a ani si neuvědomí, že už jdou na řadu.

Když přijdete do ordinace, domluvte se s lékařem, zda máte s dítětem zůstat, vzít si ho na klín nebo stát opodál. Každé dítě reaguje jinak. Přítomnost rodičů má pro dítě opačný efekt, než aby ho rodiče uklidnili, ba naopak jej litují a to pro spolupráci lékaře a dítěte není žádoucí. Můžete jít jako první, váš syn nebo dcera vidí, co vám paní doktorka dělá, může i asistovat, nalít kelímek s vodou, držet maminku za ruku. Tím, že vy ukážete že se nebojíte, že to vlastně nic není, dáváte jistotu a pocit bezpečí. Malý pacient si může sebou do ordinace vzít svou oblíbenou hračku, která mu pomůže strach překonat. Když jde na řadu syn nebo dcera, stůjte opodál, nechte lékaře komunikovat s dítětem. Zbytečně do rozhovoru nezasahujte. Zubařka ukáže dítěti všechny nástroje, povozí ho na křesle, odměnou je pak pochvala a drobnost např. hračka, vzoreček pasty pro děti.

Co je na tom vše nejdůležitější a na co by lékař, ani rodič neměl zapomínat? Základem je komunikace s dítětem, vše mu vysvětlit, proč se to děje, že musí chodit na prohlídky, aby mělo zdravé zoubky, co by se stalo, kdyby nechodilo. Důležitá je prevence, ne jít, až něco bolí, to už je pozdě. Návštěvu nikdy neodkládat, stanovit si termín a ten dodržet.

Vlídné zacházení, odpoutání pozornosti, navázání očního a tělesného kontaktu, pochvala drobnost za statečnost jsou nejdůležitějšími aspekty celého ošetření. Bílý plášť, neznámý zápach, předměty nahánějící hrůzu mohou v dětech vyvolávat paniku a strach.

Přeji Vám, aby ošetření u lékaře probíhalo v přátelské atmosféře.

The post Jak zvládnout ošetření dítěte u zubaře appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Zuby, zuby, zubinky

krásné jako peřinky,

dáme pasty trošinku

honem čisti Ondřinku,

tobě dáme malinko,

také čisti Janinko.

The post Zoubková říkanka appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.

Připravovat dítě na očkování je možné přibližně od dvou až tří let. Základem je, aby se dítě netraumatizovalo a posilovala se jeho odvaha a sebevědomí. Je proto nutná spolupráce lékaře, zdravotní sestry i rodičů.

Lékař by si měl uvědomovit, že většina pacientů, nejen dětských, může trpět na tzv. syndrom bílého pláště a očkování provádět v civilním oblečení. Na očkování je nutné dítě připravit. Říci mu postup, proč dostane očkování, že ho tato jehlička ochrání před různými nemocemi a bude moci chodit s dětmi na hřiště, jinak by musel být doma a ležet v posteli. Nezastírejte dítěti, že to nebude bolet. Přirovnejte bolest třeba k odřenému kolínku.. Tuto bolest určitě už zažilo. V případě, že máte možnost, můžete na hadrové panence nebo plyšovém medvídku ukázat, jak je bude očkování provádět.

Jak tedy probíhá vlastní očkování? Jeden z rodičů, nejčastěji matka si sedne, a dítě si sedne k ní na klín. Zdravotní setřička může mamince pomáhat dítě přidržet, lékař aplikuje injekci nejčastěji do deltového svalu na ruce. Literatura uvádí, že je vhodné očkování podávat do nedominantní ruky. Tzn. pravákovi aplikovat do levé ruky. Očkování by mělo probíhat v klidné atmosféře, nesnažit se nic uspěchat, na dítě mluvit klidně, pohladit jej, být trpělivý. Na očkování může přijít i starší sourozenec, který má již nějaké očkování za sebou.

Jak by tedy mělo být dítě připravené na vlastní očkování? Mělo by být klidné, usměvavé, informované dle jeho věku, co se bude dít, aby se nebránilo slovně nebo tělesně, tím by sval na ruce zatínalo, také by mělo být zdravé, bez známek akutního onemocnění.

Rodiče by se také měli informovat, jaké jsou možné komplikace po očkování, co mají sledovat a jak se případně zachovat, pokud dojde k nějaké komplikaci. Nejdůležitější je přátelské prostředí, informovaní a spokojení rodiče. Je nutné nebát se na cokoliv zeptat. Jedná se o zdraví vašeho dítěte a kooperace rodičů a dětského lékaře je nutná.

Zdroj: J. Beran, Očkování, Galén, 2006

The post Jak dítě připravit na očkování? appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.