nebo dejte své mamince, ona ví "jak na to"

Ráda bych se představila:  V listopadu mi bude 65 let. Mám dvě vdané dcery: Lucka má Davídka, kterému bylo v červenci sedm a chodí do druhé třídy a školkovou Leničku, které byly v březnu tři roky. Mladší dcera Julie má syna Kryštofa Adama, kterému byl v březnu rok. Jak vidět, vzorek mých vnoučat je docela pestrý, s perspektivou, že se jejich počet i zvýší. Jsem sociolog (nyní již v důchodu) a zabývala jsem se výzkumem a statistikou zaměřenou na sociální oblast (rodina, zdraví, gender, veřejné mínění). Snad mé profesní zkušenosti budou pro Babiččino okénko výhodou. Těším se na vaše reakce, dotazy a bude-li třeba, pokusím se třeba i poradit. Vaše Babi Evi.

V Babiččině okénku půjde o pohled (rady, zkušenosti a názory) babiček (dědečků) a na babičky (dědečky).  Je zde prostor k diskusi (názory nejen prarodičů, ale i na prarodiče), pro zkušenosti, informace a rady – laiků i odborníků, týkající se postavení dnešních babiček (a samozřejmě i dědečků) v rodině, která očekává narození potomka či se stará o narozené miminko.  (Babiččino okénko k batolatům  otevřu na stránkách Naše batole). Takže začínáme:

Typologie babiček:

V magazinu Moje bříško jsem psala „Jak se stát babičkou“.  Nyní se zde pokusím o typologii babiček. Babička – to je přímo fenomén – zřejmě i díky povinné četbě „Babičky„ Boženy Němcové. Avšak dnešní babičky se podobají této babičce pramálo. I když – nutno uznat, že existují univerzální charakteristiky typické (či spíš ideální) babičky. V první řadě to je trpělivost, rozvážnost, předvídavost, zkušenosti a ochota je předávat.  Čas babičkám prokázal, že leckdy to s dětmi bylo bráno příliš vážně a často bylo vše úplně jinak.

 Mimochodem – všimli jste si toho, že někdy si vnoučata rozumí lépe s prarodiči než s rodiči? Zejména v pubertě to prarodiče dovedou  zvládnou s pochopením vnoučat lépe. Není se co divit: zodpovědnost za výchovu a péči o dítě mají především rodiče, kteří si proto nemohou dovolit vždy ten přepych přehlédnout prohřešky nebo je i omluvit.  A času je na trpělivější přístup často žalostně málo.

Hned zkraje je třeba uvést, že role babiček a role dědečků se značné liší. Především: babičky přebírají svoji roli ihned, často nebo většinou ještě dříve, než se potomek narodí. To dědové „nastupují“ až později – plně přebírají roli dědečků většinou až v batolecím věku vnoučete.  Přístup je odlišný: zatímco babičky sehrávají více roli pečovatelskou, chlácholivou, bezpečného útočiště a láskyplného mazlení, dědečkové si s vnukem častěji hrají, vyhledávají dobrodružství a podněcují zkoumání.  Dědové jsou často samým nadšením „vedle“, a tak jsou schopni koupit nákladnou hračku zcela nepatřičnou vzhledem k věku dítěte. Podezírám je, že si tak plní vlastní přání a radost. S dědou je také obvykle větší legrace a rozruch.  Babičky k tomu vytváří dokonalé bezpečné zázemí a zajišťují i nezbytný proviant. Skutečností zůstává, že babička bývá na scéně častěji a pravidelněji, účast a zapojení dědy bývá spíše nárazové (ale o to může být však intenzivnější).

Protože role babičky – jak vidno – je dost zásadní, pokusíme se teď o typologii babiček.

1) babička pečující: Tato babička se aktivně zapojuje do péče o nastávající maminku i o novorozence. Zejména v prvních dnech po porodu je její pomoc neocenitelná a dlužno říci, někdy i nedoceněná. Proto: nevnucujme svoji pomoc, pomáhejme, jen jsme-li o to požádáni nebo je-li to nezbytné. Je třeba najít rovnováhu v míře pomoci.

2) Babička radící: U této babičky hrozí, že své razení přežene, že bude radit ve všem a vždy. Doporučuji radit jen v případě, že o to budeme výslovně požádáni. Skutečností je, že dnes mohou rodiče hledat rady z mnoha zdrojů – odborných i laických, navíc poznatky se rychle vyvíjejí a tím i mění a tak rady prarodičů ztrácejí často na významu. Ovšem rady, prověřené „rodinnou historií“ – ty mohou být něco jako rodinné stříbro.

3) Babička starostlivá: je to taková babička, která je ochotná se vždy postarat – ale pozor, někdy její starostlivost a iniciativa nezná mezí – i navzdory nevoli rodičů dítěte.  Mějte vždy na paměti, že to není Vaše dítě, ale Vaše vnouče.

4) Babička úzkostlivá: Tak to je často nepříjemnost. Taková babička je v neustálém stresu, zejména u živých vnoučat je to problém. Mohlo by se stát, že by pak babička potřebovala uklidňovat a tedy péči ona sama, místo vnoučete. Tak tady pozor. Je rozdíl mezi opatrností a úzkostností.

5) Babička moderní: Jde o babičku, která je většinou ještě zaměstnaná, plná energie s mnoha vlastními zájmy. Vnoučata má ráda, dovede se s nimi i je potěšit, ale důrazně vymezí hranice svého zapojení. Je to v pořádku, jen pozor, aby vše nesklouzlo do povrchního egoismu, kdy babička odmítá pomoc i v opravdu nutných případech.

Jak vidno, ideální babička by byla asi správně nadávkovaným mixem všech uvedených typů. A zapomněla-li jsem na některý typ babičky, tak ho klidně pomozte doplnit. Zdraví Vás Vaše babi Evi

Foto: http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net

The post Typologie babiček appeared first on NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina.