Výchova dětí s převahou myšlení

Tyto děti s převahou myšlení  se často ptají, proč musí něco dělat nebo proč něco musí být tak, jak to říkají dospělí. Mají potřebu znát příčinu a následky a logická zdůvodnění určitého rozhodnutí. Někteří dospělí vnímají tuto jejich zvědavost jako snahu vyhýbat se plnění požadavků či testovat, co si ještě mohou dovolit.

Z jejich reakce na otázku “proč” je zřejmé, že o svých požadavcích nemíní s dětmi dál diskutovat. Problém je v tom, že dospělý bere otázky mířící k odůvodnění požadavků jako útok na svou autoritu, ačkoli dítě se ptá pouze v souladu se svou potřebou lépe porozumět světu kolem sebe. Odpověď dospělého “protože jsem to řekl”, neodradí dítě od dalšího tázání. Budeme-li ignorovat potřebu logického zdůvodnění, může to vést k pochybnostem dítěte. Neberme si tedy podobné otázky našich dětí osobně, přijměme fakt, že dítě s převahou myšlení se musí ptát, musí vědět a musí rozumět proč, jestliže má vyhovět našemu požadavku. Tyto děti budou lépe spolupracovat, pokud jim poskytneme věcné, jasné a logické vysvětlení.

Vyčítáme jim, že jsou bezohledné 
Děti s převahou myšlení mají tendenci říkat věci přímo, bez obalu, aniž by zohlednily, jak mohou působit na lidi kolem sebe. Vycházejí přitom z logické analýzy situace. Odezva okolí pro ně není v danou chvíli tak důležitá, jako pravdivost jejich stanoviska. Obviňujeme je pak z toho, že nemyslí na druhé, že jsou necitlivé. Je zřejmé, že bychom měli jejich schopnost sdělit svůj názor přímo jasně ocenit, ale současně je musíme učit empatii vůči komunikačním partnerům a rozlišovat, v jaké komunikační situaci je vhodné danou dovednost použít.

Chválíme je nekonkrétně
Děti s převahou myšlení potřebují být chváleny. Tyto děti přitom raději slyší ocenění od učitelů či jiných dospělých než od svých vrstevníků. Jako druh ocenění vnímají také to, když dospělí dávají váhu jejich myšlenkám tím, že je sami dále uplatňují, nebo když jim poté, co dobře zvládly předchozí úkoly, dávají nové, náročnější.

Podléháme stereotypu, že dívky musejí být “citlivé”
Dívka s převahou myšlení se nepoučené matce může zdát málo citlivá a chladná. Vyčítá jí, že nebere ohledy na pocity jiných, že je “jiná než ostatní děvčata”, když se zajímá víc o počítače než o panenky. Děvče to navenek sice nemusí dát znát, ale ve skutečnosti se možná bolestně trápí pochybnostmi o své ženskosti.

Zdroj
Kniha – Jiřina Stang, Šárka Miková, Typologie osobnosti u dětí (nakladatelství Portál 2010)