Osamělá matka a její dítě – 2.díl

Podstatná nevýhoda při výchově pouze matkou souvisí s potřebou společenského zapojení dítěte. V tom hraje velkou roli také pohlaví dítěte. Jinak bude otce postrádat chlapec, jinak děvče. Chlapcům nepřítomnost otce působí jisté potíže – obtíže z nedostatku autority, chybí jim mužský vzor i specifické mužské vzorce chování a nemají s kým uspokojit své zájmy (sportovní, technické..). Také záleží, kdy dítě o otce přišlo. Jiné je pokud ho nikdy nepoznalo, či pokud byli odloučeni v pozdějším věku. Příčiny odchodu také nejsou neopomenutelné (dobrovolný odchod, smrt,…). Na matce velice záleží, jak se právě se všemi okolnostmi vyrovná. Chtě, nechtě přenáší osobní problémy do vztahu k dítěti. K dítěti může zaujmout nepřátelský či zavrhující postoj. I když navenek je to maskováno horlivou snahou dítě řádně a přísně vychovat a matka si to sama ani neuvědomuje.

Častěji se ale setkáme s jinou krajností ve výchově. Matka v dítěti vidí všechno, co jí po všem životním zklamání na světě zbylo. Úzkostlivě si pak toto své citové útočiště chrání a zapomíná, že dítě je samostatným lidským jedincem. Lpí na něm, chce jej mít stále malým a na ní závislým, bojí se jeho dospělosti. Jiné matky určují dítěti, aby splnilo to, co jim se v životě nepovedlo. Jindy vidíme přehnanou kontrolu všech vztahů, které dítě navazuje mimo domov. Ovšem vše, co jsme zde popsali, jsou možná nebezpečí výchovy osamělých matek, nejsou to pravidelné výchovné komplikace.

Jestli – že se v úplné rodině nedostává dítěti od jednoho z rodičů dost podnětů, citové odezvy, dost pochopení, dítě bude toto hledat u rodiče druhého. Tato možnost u osamělých vychovatelů chybí. Velice zde tedy záleží na osobnosti matky, na společnosti, na úzké rodině, na přátelých. Nejde jen o pomoc hmotnou ale především psychologickou a společenskou. Jak je tedy funkce otce v takové rodině nahrazována? Jistě se najdou ”otcovské” osobnosti v příbuzenstvu nebo okruhu přátel. Nebo se najde někdo nový, koho by matka ráda přijala za nového partera. Jinak ovšem příjme nového člena rodiny chlapec předškolního věku a jinak 11- letý puberťák, který už v rodině jakousi mužskou roli převzal.

Musíme ale zmínit ještě jednu věc. V některých případech taková výchova jednoho rodiče vede k rychlejšímu vyspívání a k úspěšnému společenskému zařazení. Mírná tíseň a napětí z překážek probouzejí snahu a činnost. Není ideálem, aby děti byly vychovávány samotnými matkami, ale dojde – li k tomu, je možné výchovné těžkosti snížit na úplné minimum a při troše dobré vůle můžeme misky vah mezi příznivými a nepříznivými vlivy vyrovnat, nebo dokonce je převážit na stranu toho dobrého.

Zrdoj: Rodiče a děti – Doc. PhDr. Zdeněk Matějíček, CSc.