O veselé mašince – říkanka

Kdo mě nezná, ať se dívá,

jsem veselá mašinka,

mašinka – lokomotiva,

až můj signál zacinká,

připravte se, přátelé,

k naší cestě veselé.

Rychle, rychle – to mám ráda,

letím už jak o závod,

telegrafních tyčí řada

běží jako jeden plot,

telegrafních drátů linky,

z porcelánu konvalinky.

Kolejnice měly strach,

naříkají ach, ach, ach.

nebojte se, kolejnice,

vždyť jste moje pomocnice,

nebojte se přece tak,

přeletím vás jako pták.

U každého nádraží

jako voják na stráži

semafor však stál:

Dokud nepozvednu paži,

ať se nikdo neodváží

po kolejích dál!

Letí kola jako šipky,

přeletěla přes výhybky,

každou výhybku to blaží,

když vlak vjede do nádraží

až k červené čepici,

která řídí stanici.

Bude chvilka odpočinku

pro kola a pro mašinku?

Že jsi šťastně dojela,

ty mašinko veselá,

co si budeš přát?

Kolečka dám spát.

Zdroj: Dětem Zdeněk Miler a Krtek, Albatros 1996