Noční hlídka

Lidé, kteří tvrdí, že spí jako nemluvně, obvykle žádné nemluvně nemají. Čím to je, že on chce zřídkakdy spát tehdy, kdy chceme i my? Tohle dítě, které ve dne řádí jako tajfun, se dokáže vzbudit ve tři hodiny ráno a chce si hrát. Kdyby byl nemocen, nachlazen nebo kdyby měl hlad, mohli bychom ho ukonejšit. On se však jenom nudí, je mu trošku smutno a je čilý jako rybička.

Zkoušeli jsme všechno, co nám poradili. Dali jsme mu do postýlky hračky, nechali jsme v pokojíčku rozsvícenou lampičku, nakrmili jsme ho, dali jsme mu napít, vzali jsme ho do náruče, nechali jsme ho plakat, a přesto stále držíme noční hlídku, zatímco vše kolem nás je ponořeno do blaženého, pokojného spánku.

Potřebujeme hodně trpělivosti. Musíme být vděčnými za jeho zářící zdraví, bezbřehou energii a zdánlivě nevyčerpatelnou zvědavost. Musíme mít sílu k tomu, abychom se dokázali podívat do tváře každému novému ránu, musíme mít zároveň jasnou mysl pro každodenní práci, trpělivost s drobnými problémy, které na nás padají jako obrovská noční můra, jsme-li unaveni, a moudrost, abychom poznali, jak uspokojit jeho potřeby. A především musíme věřit, že stejně tak jako všechna ostatní období dětství i toto pomine, a že jednou přijde noc, kdy budeme všichni spát klidným, nerušeným spánkem.

Toto jsou další výpisky z období, kdy můj syn byl maličký. 🙂