Mladá maminka

Nejhorší situace v rodině nastane, když “se dítě chystá porodit dítě”. Je to potom situace náročná pro celou rodinu. Může vůbec dívka mladší patnácti let převzít plnou zodpovědnost za své miminko?

Kdo vlastně rozhoduje o tom, komu bude dítě svěřeno do péče v případě, že se o ně mladá maminka nemůže starat? Mohou ho adoptovat prarodiče? Z hlediska “zákona o rodině”  je i matka mladší patnácti let považována za rodiče dítěte, ale vzhledem k tomu, že není plnoletá, nemá rodičovskou zodpovědnost a proto nemůže odpovídat za jeho výchovu.

To nejdůležitější právo mladé matce ale zůstává,  může udělit souhlas k osvojení dítěte nebo ho naopak odmítnout. Bez jejího souhlasu v žádném případě nelze dítě osvojit. Mladičká maminka má také právo učinit u soudu  prohlášení o určení otcovství k dítěti. 

Rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu (výchova dítěte, zastupování dítěte, správa jmění dítěte) nabývá matka až dosažením osmnácti let anebo uzavřením manželství mezi 16. a 18. rokem. Od šestnácti let může o dítě osobně pečovat, ale nemůže o něm rozhodovat.

Soud rozhoduje i o tom, kdo bude o dítě pečovat, může svěřit dítě do výchovy prarodičům či jiným blízkým osobám anebo do pěstounské péče. Pokud by oba rodiče nejevili o dítě zájem, bylo by možné dát dítě do osvojení.

Pokud dítě osvojí cizí osoby (se souhlasem nezletilé matky nebo se souhlasem opatrovníka, jestliže rodiče o dítě neprojevují zájem), právní vztahy mezi dítětem a jeho původní rodinou zanikají. Adopci prakticky nelze zrušit.

Dítě je nejčastěji vychováváno v širší rodině a v případě, že jeho rodiče dospějí ve zralé a zodpovědné osoby, péči později převezmou. Často se však stává, že dítě je až do dospělosti vychováváno prarodiči. Nemá-li rodina podmínky pro výchovu, případně pokud rodinné zázemí mladé dívce chybí, pak se jeví jako optimální řešení adopce.