Historie mléčných výrobků u nás

Nedávno jsem v televizi shlédla pořad o historii mléčných výrobků u nás. Velice se mě to zaujalo a ráda bych se podělila s hlavními myšlenkami tohoto příspěvku a takto zavzpomínala na poctivé pomazánkové máslo, smetánek nebo lakrumáček. V 60. letech se mléko plnilo do konví a pak přelévalo do konviček. Později se začaly používat láhve s hliníkovým uzávěrem. Barva víčka zobrazovala tučnost mléka. Fialová značila plnotučné mléko, stříbrná barva mléko polotučné. Do lahví se plnila také smetana, podmáslí i jogurty.

V 80. letech se začaly objevovat typické pytlíky s mlékem. Obal byl ale nedokonalý a mnoho mléka při přepravě zůstalo v bednách. Bylo to 2 % mléko, které v roce 1988 stálo 2,10 Kčs

Hlavní perspektivou v mlékárenském průmyslu, bylo začít balit mléko do polyetylénových lahví a také do tzv. „tetrabriků“, předchůdce dnešních tetrapacků. Mléko bylo v té době velice kontaminové bakteriemi. Bylo to způsobené nedokonalým zpracováním, uchováním, přepravou.

Máslo se vyrábělo ze zakysané smetany v máselnicích. Postupem času se ale přestala používat zakysaná smetana, tu nahradila smetana sladká.

Zakysaná smetana se používala na vdolky, lívance, pomazánky, omáčky. V roce 1973 získala zakysaná smetana ocenění Zlatý Merkur.

Počátkem 80. let byl nedostatek mléčného tuku. Na trhu najednou nebyla smetana, šlehačka, máslo. Stálo se na ně fronty. Je to asi myšlenka pro dnešní dobu neskutečná, kdy jdete do Večerky nebo do hypermarketu a koupíte máslo v 20 h večer. Ano, to byla realita. V té době vzniklo u nás velice oblíbené pomazánkové máslo. Byl to produkt racionální výživy, který měl nižší množství tuku a byla to alternativa k máslu.

Vzpomínáte si na tradiční Pribináček s víčkem? Paní Jiřina Čapková, manželka ředitele Pribiny, byla mistrovou v mlékárně Pribina a ta si vlastně Pribináček vymyslela.To se psal myslím rok 1984. Byl to krém vyrobený ze smetany, tvarohu a chuťových přísad jako byla vanilka, kakao a ovocné džemy. V té době bylo 16 příchutí pribináčka. Každý kraj si obstarával produkci mléčných výrobků. Ostatní mlékárenské závody požadovaly po panu Čapkovi recepturu na Pribináčka. Zaměstanci byli ale patrioti a neradi předávali zkušenosti. Proto tedy vzniklo několik variant Pribináčka, podle různých krajů. Každá ta mlékárna si tento krém pojmenovala podle svých představ. Vznikl tedy Lipánek, Lakrumáček, Ostraváček, Pacholík, Sněžka atd. Žádný se ale nevyrovnal tomu pravému z Mlékárny Pribina.

V roce 1989 byla spotřeba mléčných výrobů 260 kg/osobu/rok.

Velkým hitem se stal jogurt Jovo s ovocnou marmeládou nahoře, která zabraňovala růstu plísní. Jogurty byly dříve velice kyselé, nyní se díky ovocné složce staly stravitelnější a chuťově příjemnější. Velký úspěch pak měly jogurty smetanové.

Také vzpomínám na úžasnou chuť eidamské cihly, nivy, olomouckých syrečků nebo tavených sýrů.

Dnes je výroba těchto produktů na zcela jiné úrovni. Za sebe ale musím říci, že kvalita je dnes „převálcována“ kvantitou a ta chuť už prostě není taková jako dříve. Alespoň si jí uchovávám ve vzpomínkách na dětství.