Dorozumívání

Občas je hodně těžké těm našim maličkým rozumět. A často našim vlastním dětem nerozumíme ani my, mámy. Tak například včera jsem šla do obchodu, maminka táhla maličkého klučinu za ručičku, a ten jí chtěl něco říct. Vypadalo to asi takto: „Bujebubu kulu, mu.“ A maminka, zvyklá na to, že synovi ještě často nerozumí, si dál sbírala drobečky z bundičky, protože synáčka měla před chvilkou v náručí a ten se krmil rohlíkem, klidně odpověděla: „Ano, miláčku.“

Dítě za chvilku promluvilo znovu: „Bujebubu kulu, mu.“

Maminka se podívala na sladkého andílka a řekla: „To víš, Marečku.“

Dítě to zkusilo znovu: „Bujebubu kulu, mu.“ Tentokrát ale mluvilo nějak divně. A tak se maminka podívala chlapci do obličeje a zjistila, že klučina se dáví rohlíkem. On jí totiž celou dobu říkal, že má rohlík v krku.

Naštěstí vše dobře dopadlo, maminka synka plácla po zádíčkách, ten vyplivl sousto ven a oba mohli pokračovat v cestě…